No Share napsal: To jak Ti tu vyčítají rozdílnost první a druhý sloky fakt nechápu, to se mi na tom dílku totiž líbí nejvíc. Představuju si to jako film - nejdřív obecnější takřka panoramatickej záběr a pak střih a záběr na konkrétní detail, což si v tomhle případě nejspíš Ty. Ale jak říkám, takhle na to nahlížim já, třeba jsem uplně mimo mísu :-D

Odpovídám: ano, přesně jsi to vystihnul. Používám to častěji, nejdřív jakési "intro" ( panoramatickej záběr) a pak detail, už osobnější. Například v "Protože II." V minulosti mi tyhle moje "prology" ( Ty jim říkáš panoramatickej záběr) byly i občas ( opakovaně) vyčítány... ( myslím,že například irem mě na ně upozorňovala). Mám to tak... jo

Soňa napsala: Faune, nemlčim teda a budu se ptát. Hodnotit báseň neumim. Ty jsi psal, že být za každou cenu poetickej, ve snaze dosáhnout rýmu je špatně a že by člověk, některé věci vůbec přirozeně neřekl. Pocuchané prsty věží, třeba, nebo hladím vrásky ulic, bys taky ale běžně neřekl. Mě to připadá krásný. Moje otázka ale je, jaký rozdíl je v tom, že Ty na "pocuchané prsty věží, třeba, nerýmuješ a píšeš plynule dál..zatímco já bych se o rým pokusila. V čem je můj způsob horší, nebo jinej, nebo nevim, jak se zeptat...

Odpovídám: možná bych ve skutečnosti rýmoval radějí víc, ale pokud ten správnýrým nenajdu, raději se o něj nepokouším. Rýmovat tak, aby to bylo přirozené je ve skutečnosti asi to nejsložitější. V tomhle obdivuju Václava Hraběte, který rýmy šetřil, ale když nějaký použil, seděla ta slova prostě "na hrnci". Jsem tedy pro rýmování ( i když sám píšu hodně volně), ale něž rýmovat násilně, raději bez rýmů.

Pokud jde o "přirozenost", tak jsem u Tvé básně myslel nepřirozený slovosled. Pokud jde "zvláštnost" použitých slovních spojení a obrazů ( které by člověk běžně v hovorové řeči nepoužil), tak jsou naopak vytouženým cílem každého slovotepce :-)

To jak Ti tu vyčítají rozdílnost první a druhý sloky fakt nechápu, to se mi na tom dílku totiž líbí nejvíc. Představuju si to jako film - nejdřív obecnější takřka panoramatickej záběr a pak střih a záběr na konkrétní detail, což si v tomhle případě nejspíš Ty. Ale jak říkám, takhle na to nahlížim já, třeba jsem uplně mimo mísu :-D

Já toho od tebe zase tolik nečetla, ale všimla jsem si, že spíš píšeš hutnější věci. To ovšem neznamená, že tak musíš psát pořád, že jo. Je v ní plno takovejch těch oblázků, slov, co se rády objevujou a jsou tisíckrát pohlazený až do hladka, ale atmosféra se tomu rozhodně upřít nedá.

Faune, nemlčim teda :) a budu se ptát. Hodnotit báseň neumim. Ty jsi psal, že být za každou cenu poetickej, ve snaze dosáhnout rýmu je špatně a že by člověk, některé věci vůbec přirozeně neřekl. Pocuchané prsty věží, třeba, nebo hladím vrásky ulic, bys taky ale běžně neřekl. Mě to připadá krásný. Moje otázka ale je, jaký rozdíl je v tom, že Ty na "pocuchané prsty věží, třeba, nerýmuješ a píšeš plynule dál..zatímco já bych se o rým pokusila. V čem je můj způsob horší, nebo jinej, nebo nevim, jak se zeptat...:)

no, budu taková papouškovitá - první se mi líbí mnohem víc a být to od jinýho autora, asi bych tu druhou přijala méně kriticky - k tomu co už jsem od tebe četla se mi to celkově moc nehodí ale jestli je několik let stará, pak je to aj logický vlastně :)

Vy mi dáváte :-)

No, jo, asi máte pravdu. Je to náladovka, kterou jsem dal na papír asi před pěti lety, ale asi zůstala hodně na povrchu. Nechal jsem se unést naivním nádechem a pravděpodobně sklouznul k trochu ošoupaným banalitám.

Díky za Vaše komenty.

Mně také připadá, že první část je jakoby z jiné sportovní soutěže než druhá (a je mi jasné, žes starou dámou  neměl na mysli žádný fotbalový tým ani tu dámu od Dürrenmatta).
Že se jedná na 100 procent o Prahu, si může domyslet jen ten, kdo ví, jak moc se těšíš na čtení v jedné z jejích věží...   ;-)

Mě to spíš nesedlo než sedlo... takové roztěkané, chybí hlubší myšlenka. Ano, jistěže nemusíš vždycky psát zásadní věc do níž vložíš kus svýho srdce na talíři, kus svýho života... to by člověk napsal pár kousků a sbohem a šáteček :-) Ale v tomhle textu se nedokážu na nic soustředit, akorát v tom jsou městské motivy, tvůj jazyk a styl, ale to je přeci jen trochu málo...

Zrovna dneska jsem před odchodem na odpolední poslouchala svýho oblíbence... taky má jednu parádní o Praze http://www.youtube.com/watch?v=j7ZKk2Xi6yM
Jsem nenapravitelná romantička, proto se mi ta tvá líbí. První sloka je perfektní a utichání do něhy mě taky rozněžnilo. Někdy to tak člověk holt má, že to schoulení taky potřebuje, ať už v čemkoliv - v náručí, ve známém a oblíbeném prostředí, v peřinách, ve slovech nebo v hudbě...

ono přeci nemusí mít všechno ambice na zásadní věc, na stranu druhou Tvá laťka tvorby je nastavena dost vysoko a mně to přijde podobné jak boccovi, ta druhá sloka bych řek, že třikrát shodila

Díky za názory. Indigo a bocco: zamýšlím se nad tím. Měla to být taková tichá, intimní. Nedělala si ambice na nějakou zásadní věc. Ale asi je to pro mě varování. Díky.

tu by som súhlasil s Indigo, prvá časť ma ešte držala v očakávaní, tá druhá akoby bola z inej básne
a názov-je môj obľúbený, len mi ho zakázali používať :)

Werich jednou říkal něco o tom, že když nic neznamenáš, můžeš si říkat co chceš.Ale když už něco znamenáš....prostě Ty pro mě v poezii něco znamenáš a já teďka nemůžu nic jinýho, než se Ti nepoved nejen název, ale i to ostatní.Jsem zahnaná do kouta.

Proč se mi to nelíbí?Prostě připadá mi to takový ošoupaný, mdlý, uspaný.Nemůžu na tom textu najít nic co by mě uspokojilo.Jednoduše čekám od Tebe víc.

ten název se ti vyloženě nepoved

S názvem jsem si lámal hlavu, ale nakonec jsem to vzdal...