Dotkl bych se jen jedné drobnosti. Jsem teď v procesu studia rytmu a spíš si tak chci některé věci zažít a zautomatizovat.
Nevím, co je záměrné, co už ne. Mezi druhým a čtvrtým řádkem prodlužuješ slova, což nutí k rychlejšímu čtení a rychlejšímu uplívání řádku, byť jejich délka je formálně stejná. Gradace napětí. Končíš polevením strukturou prvního řádku, která zase zvolní tempo. A zase zrychlíš závěr tentokrát zkrácením posledního žádku. Jen přemýšlím, jestli ta gradace napětí mezi čtvrtým a pátým řádkem nechtěla jeden vsunutý nosný řádek, abys ukončil linii Babylónskou a pak už jako třešničku si sezobl ty ložnice nazávěr.

Děkuju všem za zastavení. Ta myšlenka, že slova nebo věty jsou vlastně taková okna někam... není až tak moje. Slyšel jsem před časem Martina Šmause jak něco v tom smyslu pronesl při svém autorském čtení u příležitosti vydání knížky. Zůstalo to ve mně... A protože jsem Faun, doplnil jsem ty ložnice :-)

S myšlenkou nelze než souhlasit, jen mně, jako člověku málomluvnému, jsou ta okna uzvřena.
X$(

Sdělení "věty jsou jak okna" má zde dominantní postavení, jinak by přece nezaznělo hned dvakrát. Lapidárnost vyjádření nenechává mnoho prostoru pro domyšlení nevyřčeného. natož pro fantazii.

Jestli do ložnic, tak by název měl vypadat jinak.Protože ten poslední verš, tam by mohlo stát cokoliv...prostě cokoliv.
Nemůže vzniknout pochybnost, to ne, jen je to osobní jen na krůček a Ty rozhodně ke čtenáři přijít umíš.Příliš stísněný prostor si přímo žádá odpověď.
Pak jedna osobní - vidím okna jako oči. Vždycky.

mám ráda věty, protože jsem komunikativní člověk, potřebuju věty jako vyblejskaný okna, jako okna, kterejma se často větrá... ty zaprášený by mi asi zaváněly nezájmem a zabedněný neupřímností.
když to tak vezmu, dokonce i ráda meju okna, takže ta souvislost tu určitě i u mne bude ;-)
ápropos je zajímavý, jak by mohlo být rozdílně vnímaný ukončení okna DO ložnic a okna Z ložnic, ač pořád stejný okna, tak ta strana ze který do nich nebo z nich koukáš mi to hází pokaždý jinam :-)