prolog
...na těžký věci
žaluju
(když šlapu posvěcenou hlínu
na bedra mi přidáš)
na smrt a na život
žaluju
tvé jméno, synu?
Iškariot
Jidáš
Velikonoční příběh
je někdo ze slz
otče náš
s břemenem k tobě
Ježíš na Golgotu
je někdo z potu
otče náš
tvé děti poslední a prvé
je někdo z krve
otče náš
všem kmínek ohni
než ohni
je odevzdáš
Léta Páně 2011, dne 17.4. věnováno autorem
Doremifa
|
|
|
|
|
|

|
|
Bohunko, já si Tě teď pročítám celou, báseň po básni, teda na přeskáčku...:) ..Je to prostě úžasný :)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
jsem tu zas, není na jedno přečtení a velikonoce za humny..
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...děkuju za zastavení i za slova
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
prokousala jsem se i k Vám, coby čtenář a musím napsat, že také smekám...Víc říct nedokážu.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
@hanele m napsal:
těžký věci psaný lehkou rukou.. já se před vánocema a velikonocema dycky pokusím napsat něco nevánočního a nevelikonočního.. stejně to vždycky dopadne stejně tohle jsem četla moc ráda ...děkuju
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
těžký věci psaný lehkou rukou.. já se před vánocema a velikonocema dycky pokusím napsat něco nevánočního a nevelikonočního.. stejně to vždycky dopadne stejně :) tohle jsem četla moc ráda
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
@šuměnka napsal:
ano, i já poklekám a mlčím... dík za zastavení a slovo
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
ano, i já poklekám a mlčím...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Já obvykle nemívám moc v lásce zpracování tak závažných a profláklých témat... nechce se mi zdůvodňovat podrobně proč. Ale v tvým podání to beru - protože neomíláš tisíckrát omleté, nepřidáváš jen další a další milionté zpracování, ale je to originální a umělecky vyzrálé.
Jednoduše, tvůj projev budí respekt. Smekám klobouk !
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
@JC senior napsal:
Každý řádek mi příjde jako jeden šleh při bičování nevinného... Báseň přitom nepostrádá, alespoň pro mě, silný duchovní náboj.*** děkuju
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Každý řádek mi příjde jako jeden šleh při bičování nevinného... Báseň přitom nepostrádá, alespoň pro mě, silný duchovní náboj.***
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...jelikož ja má básnička na konci pouti první stranou, děkuju všem, kdo se tu zastavili.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Páni... měla bych chuť jít teď do kostela a zapálit tam svíčku nebo jen tak pokleknout. Alespoň obrazně smekám před tím, cos nám tady nabídla k přečtení.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Sugestivní věc. Velmi sugestivní.
Prolog vnímám jako samostatné dílo a troufám si říci, že je mi jaksi bližší, neb z mého hlediska je jednoznačně, poznávací síly jsou v tomto smyslu nediskutovatelné. K textu hlavnímu pak nalézám několikero možných bodů k polemice. To se ovšem vztahuje pouze k samotnému obsahu, což právě zde není a nemůže být předmětem jakékoli kritiky, nýbrž a pouze přirozený základ čtenářovy touhy uvažovat nad sdělovaným a zároveň tak nahmatat, nebo alespoň dát tušit souzvučení rozptýleného uvnitř sama sebe, pak tedy v otlučeném povoze za ušlechtilými koňmi, kdy spřežení je hnáno autorovým prapůvodním slovem pronášejícím myšlenku, nechci smlouvat.
Tvé dílo je hodné výrazu obdivu a za sebe pak jen děkuji, že svůj stánek rozbila jsi právě tady, tím nejlépe, že rozhodně uměleckým projevem na úrovni.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Vždy oceňuji v básni duchovní náboj a tady se sluší pokleknout!
|
|