|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
O (pohádkových) liškách
závan dechu zhasil svíci
když tenkrát umřel Malý princ
přišla ke mně chcípnout steskem
zlatohřívá
plamen jí zůstal na sítnici…
ten kožich neunosím
z nejrůznějších pohnutek
jen občas pohladím ho
z hladu
(že se mi stará o smutek
a o únavu)
štěká víc než byla žívá
však ani carevič ji nezastřelil
(vždyť vyvedla ho ze záhub)
a zase prý v tom měla chlup
když Jiřík tehdy zaváhal
… a přelil
Léta Páně 2011, dne 23.5. věnováno autorem
Doremifa
|
|
|
|
|
|
|
|
velmi zajímavá, ohromují mne styly jiných, které neznám a jsou neotřelé, originální a pružné, přitom plné citutvorby a obrazů...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Čtu to už po několikáté... po řádcích se promenují pohádkové lišky a mezi řádky se občas mihne jedna neviditelná, jakýsi liščí duch, liščí podstata. Není zvláštní, že s výjimkou té Budulínkovy únoskyně jsou lišky vesměs moudré a vcelku laskavé?
Napsalas to tak, že mám chuť znovu zalistovat Malým princem i knížkami, které moje děti už dávno odložily...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
inu, Bystrouška
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tenhle text má zvláštní schopnost.Musíš ho chtít přečíst, aby rytmizoval (přitom ten zvuk je ohlušující), je v očích...
Já měla v dětským pokojíku na závěsech Budulínka na liščím ocasu (z toho závěsu jsem měla noční můry).
Zas v tom měla chlup.
Bezvadnej závěr.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...liška je pro mě synonymem složité bytosti, jejimž pohnutkám nerozumím, ale miluji ji. Kdekoliv jsem se s ní setkala, nikdy ně nenechala klidnou. Připadala mi neuchopitelná. Nějak už nemám potřebu ji uchopit.
Dík, že jste se zastavili a komentovali
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
:) miluju Malýho prince - "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal..."
a když mám někdy pocit, že mi už nesnesitelně kručí v srdci a není nikdo, kdo by ho nakrmil, krmím ho právě takovým čtením. Prostě taky si ho pohladím z hladu.
Zaujalas.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zajímavěs namíchala zkušenosti dnešní se vzpomínkami na četbu z dětství, možná již vícekráte opakovanou... Lišky holt vždy dobře vědí, ke komu vlézt nebo se nenápadně či rafinovaně vnutit. Odvděčí se však jen někdy, jaksi zálohově, zpravidla když ještě něco potřebují...
|
|
|
|
