myslím si totéž, co Doremifa, nemá smysl se opakovat, kritiky jsem předem přečetla vyjímečně tentokrát proto, že mě to neoslovilo a nechtěla jsem autorce zbytečně "nakládat" na hrb něco, co jí jiní už vytkli.
snad tedy jen tolik, že podřízení otrockému rýmování se za každou cenu, někdy může dílu ubrat na myšlence i kvalitě. tohle mi přišlo spíš jako trochu křečovitý maratón na nalezení rýmujících se výrazů.

...původně jsem se ani nechtěla vyjadřovat, protože vše podstatné bylo řečeno. Jen bych se snad chtěla zastavit u výrazu "odborné kritiky". Nikoho z diskutujících se nechci dotknout, ale domnívám se, že se žádný za odborného kritika nepovažuje. K názoru jsme všichni zmocněni pouze z důvodu lásky k poezii a její nadměrné konzumaci. Takový nadměrný konzument poezie chutnou báseň pozná. Okolnosti vzniku, pokud netvoří organickou součást básně samotné, nemohou si pro ni pouhým přípodotkem nárokovat příznivější dojem a přijetí čtenářem.
Pochopitelně, pohřeb nejlepší kamarádky je otřesná situace. Troufám si tvrdit, že každý z nás prošel něčím podobně otřesným. Nejsem si však jistá, zda bych zaregistrovala nadšená poděkování...

Je těžký složit, nota bene přednést báseň určenou blízkému zemřelému člověku. Něco o tom vím. Kdybych sem dala verše,které jsem složila pro svoji maminku, asi by se taky nesetkaly s pochopením. Tyhle citové bolavé záležitosti by asi měly zůstat jen pro ten okamžik a pak pečlivě uloženy v šuplíku. Své publikum si už našly a s jiným se nepochybně budou už jen míjet.
PS. Tohle nejsou odborné kritiky - ani v uvozovkách ani bez nich, jsou to pohledy čtenářů, a pokud jsi je svými verši nezaujala, teď aspoň víš proč.
Zkus vložit něco, co osloví i nezasvěcené do okolností vzniku básně.

no na pohřbu mé nejlepší kamarádky Rebeky, kde všichni věděli, proč si vzala život, měly verše veliký úspěch. její pastor se rozplakal a nejsilnější pro něj byly právě ty skutky. asi pochopil alegorii. samozřejmě se mi nadšená poděkování líbila více než vaše "odborné" kritiky. ale mně se má vzpomínka na ubohou Rebeku moc líbí a hluboce mě jako poezie oslovuje.

Tohle mě neoslovilo, snad proto, že ty rýmy jaksi splývaly do jedné rozmazané šmouhy. A taky si při nejlepší vůli neumím představit skutky - dívající se a mávající z kříže.

Pokud mají litanické rýmy
svírají/dívají/kývají
dávají/mávají/sálají
umocnit mystický námět a obsah, pak si myslím, že dosáhly pravého opaku.