|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Zastav se u zakrytého okna
Z inkoustu kyne ruka mrtvé dívky
mým bojovníkům na člunech
noc rozprostřela samet přes zářivky
mazlavé mokro mlčí - nikde břeh.
Dotazy na cestu mají všichni slepí
a nic se nedozví, chci se nechat vést
Mí důstojníci - připněte epolety
přece dobře víte co je vaše věc.
Nezapomene už ten, kdo vzpomene si
havraní křídla léčí srdce tmou
jsem jenom temná duše za závěsy
rebel je ten kdo svítí - zabte ho!
Léta Páně 2011, dne 12.5. věnováno autorem
Mikeyacek
|
|
|
|
|
|
|
|
Tahle báseň zní zajímavě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vůbec neodpovídám na komentáře, protože jsem stará smažka a koukám kdo ví kam. Moc vám všem děkuji za návštěvu a za přečtení. Trochu jsem experimentoval se zvukomalbou (mazlavé mokro mlčí), když to čtu takhle po delší době, možná bych sem tam něco upravil.
Tu hrdinskou ságu to asi připomíná, pravda, ale ono to bylo všechno myšleno jen metaforicky, takže v podstatě se o loď a bojovníky nejednalo, jen o vzpouru myšlení.
Jsem moc rád, že se líbí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pěkná pocitovka, obdivuju všechny, kdo tu umíte, tak jako ty v téhle básni, napsat tak silně zdánlivě o ničem, protože to "nic", ty pocity, co člověk má, to, co se v nás odehrává, to vlastně bývá nejsilnější téma pro zpracování a zároveň zdaleka ne nejjednodušší
tys to zvládl podle mýho na jedničku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dobrá věc! Skutečně jak útržek z předzpěvu k hrdinským písním.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a dál?
dobře se čte
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
První sloka atmosférou jakoby vypadla ze starých severských ság..okamžitě mi naskočil obrázek drakkaru, probíjejícího se za bezhvězdné noci vlnami...těšila jsem se, co bude dál, ale další řádky báseň stočily úplně jiným směrem a ve mně zůstal pocit nedopovězeného....
|
|
|
|
