Mí bratři z kovu jsou nehořlaví
celkem nic moc, jenom prázdné rámy
do noci křičí, že dnes se slaví
návrat do náručí starých známých.

Spal všechno, tu truhlu z hrubých prken
kde tak rád trávívám svůj čas čtením
příběhů lezoucích odmala krkem
- mou noční můru každodenní.

Řeknu ti, tahleta kořalka píše
inkoustem z tepen děravých navždy
přijmi mé díky za polštáře z plyše
spal všechny se mnou, jeden každý.

Spal všechny chvíle, okamžiky
plamenem zářivě určeným pro ty
bez konce roky neprožití,
předlouhé věky bez samoty.

Všechno to spal, ať už není důvod
nevěřit starým, zažloutlým fotkám,
spal všechno, stromy s rozrytou kůrou
spal ten den, kdy jsem tě poprvé potkal.