|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Tragédie pro dva
Kráčeli ruku v ruce.
Dostali křídla a vznesli se ke hvězdám.
S hlavou v oblacích se smáli realitě.
Bouře
křídla potrhala
nebo zničila.
Ta potrhaná dva neunesla a sám letět nemohl
Pád
Na tvrdou zem
Jeden vstal a odešel...
Zbytky opeření mu bránily se vzchopit.
Nasáklé deštěm
ho stahovalo.
Úplně dolů.
On se pro něj vrátil.
Podal mu ruku.
Pozdě.
Nedokázal ho vytáhnout, spadl za ním.
Ve snaze pomoci
procházel jeho peklem.
Vina.
Nešlo ho zachránit.
Teď už bylo
pozdě.
Plameny ukusovaly z jeho duše
až ji spolykaly.
A tělo mechanicky plnilo rozkazy.
Selhal.
Zabil.
Unikl ze spárů ohně.
V poslední chvíli.
Ale ta
vina
seděla v jeho hrudi.
Dusila ho, bodala do něj.
Ochromen bolestí neměl sílu
ji vyhnat.
Stvořil pro ni jezero
a stal se mlhou nad ním.
Léta Páně 2011, dne 25.5. věnováno autorem
Mareritt
|
|
|
|
|
|
|
|
Máš vize, fantazii...a troufnu si říct, že i kus talentu. Ten bohužel zatím často rozmělňuješ v nahodilostech. Toto dílo jsem jako jednu z prvních četl na epice a tenkrát jsem k němu nepřidal komentář. Není to poezie, ale ani báseň v próze, ještě tak nejspíš slideshow momentek velmi různé kvality. Těch několik dobrých ale stojí za shlédnutí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nebudu řešit kam dílo spadá.
Řekla bych, že máš cit pro výstavbu ve smyslu celku - co, kde, kam a jak ukončit (to na mě zapůsobilo především u Tvého prvního díla).
Jináč průlet na oklepaném výrazivu, které na mé straně barikády dnes již nepůsobí jinak, než jako vyprázdněná sdělení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Do poezie to má hodně daleko a i jako prozaická miniatura je to nudné. První odstavec je klišoidní. Jediné co mě zaujalo jsou poslední dva žádky. Jinak to vůbec nemá tu sílu, kterou jsi patrně zamýšlela do díla dát.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Marek: možná hodně popisného, ale každé slovo má svůj speciální význam :)
jardaJJ: mně se to zdá docela poetické, nevím, nerozumím tomu...
Cinda: já jsem spokojená s tím jak to je :)
každopádně děkuju za komentáře ;)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Má to něco do sebe. Vypsat se z bolesti, jak podotkl Marek, to je dobré, to mnohdy zabírá. Vrať se někdy k tomu textu a zkus ho jinak rozčlenit, myslím, že jsi ho zbytečně moc rozcupovala do řádek a výkřiků, mnohde mi to nekorsponduje s obsahem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Trochu popopravuju své mínění, co jsem sdělil u Tvého předchozího díla.
Řekl bych, že máš v sobě bolest a hledáš, jak se z ní vypsat... Některé pasáže se mě dotýkají - třeba od "ochromen" až po "nad ním"...
Jinak je tam ale hodně popisného bez obrazů, bez možnosti nechat volnost fantazii...
Ale vypadá to, že víš, proč píšeš, tak piš, a pokud máš v sobě bolest, ať takto uniká ven...
|
|
|
|
