čekám na ty chvíle klidu 17 let... ALE bojuju! :)

dobrý psycholog to jistí :) ... a za ten rok, co od napsání uběhl, se zase dost věcí změnilo...;)

ostatním děkuju za povzbuzení, chválu i kritiku :)

čtu a nevím,
píšeš o sobě, nebo o někom blízkém?
pokud o sobě, uf, je to na psychiatra nebo
dobrého psychologa
výkřik písmenama a čtení reakcí typu-nevzdávej se
to holka uleví jen na chvili,
ale nic neřeší, neřeší neřeší..
zamysli se co opravdu chceš

Oknem neodlétej, ani umělými prostředky si do stavu beztíže nepomáhej. A za břicho se popadej jedině smíchy. I když si v mnohém člověk nevěří (to je normální a bojuje se s tím snad celej život), vždycky každý objeví alespoň něco, co na něm a na světě kolem stojí za to. I pád na hubu je pohyb vpřed a pokud si myslíme, že už nemůžem, překvapí nás, že můžem ještě minimálně třikrát, obzvlášť u ženských tohle fakt platí... Držím ti pěsti. Někdo kdo takhle píše a přemýšlí, nemůže být člověk "k ničemu".
Báseň moc dobrá, uvěřitelná i mrazící až na kost. Napsané hezkými obraty.
Drž se, holka (alespoň za hlavu) :+

a tam to právě začíná, pochopit, že i s chybama jsi jedinečný člověk, že máš svoji hodnotu, a kdo to nevidí, jeho smůla, ty si tím ale musíš být jistá! To půjdeoo/

sama sobě dávno nevěřím ... vlastní oči selhaly... ale nic to nemění na tom, že budu bojovat :)

jasně:,, ale časem pochopíš, že ten nejspolehlivější spasitel je v tobě, a mě můžeš věřit, v pádech na ústa, a každodenním znovuvstávání jsem mistr, vždycky to nějak jde, ale vypsat se, to je fakt dobrj začátek

děkuji... já doufám; čekám na spasitele...

autentické, velmi smutné

já jenom myslím, že nikdy není pozdě