|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Malý černý sešit
Slova, stovky slov.
Promrhaný inkoust, nepřeberné množství papíru, poskvrněného.
Špinavého od nepřípustných myšlenek.
Hořká zbytečnost zrcadlící se v čerstvých, fialově modrých, kalužích.
Rozpité, nečitelné písmo.
V sešitě, o který zachytává se můj život.
Tady vyvěrá nejhlubší deprese.
Tady začíná krveprolití.
Tady ocel klestí cestu potůčku, jehož šumění tolik uklidňuje.
Když mám pocit, že to dnes skončí, že se můj svět musí zhroutit.
Jediná záchrana bloudí v nekonečnu.
Abstraktní toužení splývá s konkrétní bezvýchodností.
Dávno nevěřím. Není v co…
Léta Páně 2011, dne 14.6. věnováno autorem
Mareritt
|
|
|
|
|
|
|
|
Abstraktní toužení splývá s konkrétní bezvýchodností.
i kdyby nic jiného, tak tahle věta, panečku, ta mě dostala - přesně vím, který pocit si jí popsala a skvěle to sedí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Těch "tady" je tam na mě moc - a tím neříkám, že cokoli se opakuje, je na škodu...
Je dobře, že se vypisuješ z různých věcí, našla-li jsi tuto cestu, věřím, že najdeš i cestu k ještě působivějšímu sdělení pro ostatní, páteř i s míchou už tam ale jsou...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
chcelo by to preškrtať, či niektoré verše celkom vynechať..jednoznačne si ťa ale rada prečítam aj nabudúce
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tohle můžu. A dokonce Ti věřím, Můrko, že pokud to tak úplně nebylo, mohlo to tak být.
Jsi prostě svá, jako skoro vždy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
@Shpaadyia napsal:
Inkoust, který pomůže vypsat se z deprese, nepovažuji za promrhaný. Raději čtu veselejší verše, ale klestící ocel mi i v tom smutku zní krásně a bytelně.
A věříš, jinak bys byla jinde a ne tady… :) děkuji...a jo, teď už věřím, ale tehdy to bylo na hraně... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Inkoust, který pomůže vypsat se z deprese, nepovažuji za promrhaný. Raději čtu veselejší verše, ale klestící ocel mi i v tom smutku zní krásně a bytelně.
A věříš, jinak bys byla jinde a ne tady…
|
|
|
|
