Tak fajn, uběhl skoro týden od chvíle, co jsem se rozhodl vyjít s pravdou ven.
Neudělal jsem vůbec nic, ale už vím, že začnu u našich. Ti by to přijmout měli. Jsem přece jejich syn! Homosexuálové jim nikdy nevadili, pokud vím. Je pravda, že je to něco jiného, když jde o jejich vlastní dítě, ale snad mě nevydědí. A podle jejich reakce uvidím, co s Tuomim. Jo to jsem neříkal - mám sedmiletého brášku. Letos šel do první třídy, je to takové naše sluníčko...
Zpátky k tématu. Napadlo mě, že by to bylo jednodušší, kdybych někoho měl. Normálně bych ho představil a oni by to nějak přežvýkali. A navíc bych to udělat musel, pokud bych se nechtěl schovávat. Akorát ono se špatně hledá vztah, když vás okolí považuje za děvkaře. A vůbec, heterouši to mají snadnější. Když se klukovi líbí holka, tak se na ni třeba usměje, když se ona usměje zpátky, tak se dají do řeči, pak ji někam pozve,...
Já kdybych se usmál na pěkného kluka, tak mě v 96% případů pošle do řiti (otázkou je, jestli to není cílem!).
Ale když jiní chlapa našli, proč já bych neměl? Jediné na co si můžu stěžovat je moje debilita. Achjo, proč mi musí tolik záležet na tom, co si o mně myslí okolí?
Dost, nebudu se litovat, půjdu to řešit!

Máti v kuchyni chystala jídlo, tak jsem za ní zašel a zeptal se jí, jestli by řekla i otci a udělali si na mě po večeři čas. Že se jim musím s něčím svěřit. Matka se snažila, abych jí aspoň naznačil co mi leží na srdci. Pak pochopila, že dřív to ze mě nevypáčí, takže čas prý budou mít určitě.

Odešel jsem k sobě. Otevřel jsem skříň a zadíval jsem se do zrcadla na jejich dveřích. V hlavě jsem si skládal věty, které jim řeknu. Přepadla mě hrozná úzkost. Zaleskly se mi oči. Rychle jsem zamrkal a hrdě zvedl hlavu. Usmál jsem se na sebe a tvářil jsem tak, jak mě všichni znají - neohrožený, sebevědomý Matti!

Hned když jsem vešel do jídelny, úsměv mi zmrzl. Naši byli celí natěšení a tázavě na mě hleděli. Teď už se z toho nevyvleču. Aaaaa.Ale já to zvládnu, já to zvládnu! V životě jsem nebyl takto nervózní. Žaludek se mi sevřel a nebyl jsem schopný sníst víc než pár soust. Před očima se mi začaly dělat mžitky, tak jsem se rychle napil a promnul jsem si spánky. Pomalu jsem se na ten moment, kdy máti pošle Tuomiho do pokoje těšil. Buď to ze mě pak spadne a nebo omdlím dřív, než něco řeknu.

Přišla ta chvíle. Přestal jsem civět do stolu a podívat jsem se do očí našim. A raději jsem znovu sklopil zrak.
Takže jo...
"Mami, tati, já vám musím něco říct ... já jsem ... no totiž ... víte jak pořád střídám ty holky a too ... tak to vůbec není pravda..."
"???"
"... no víte, mám... ne, nic nemám ... prostě..."
"???!"
To nedám...
"Jsem gay!"