Tento díl je šíleně přeslazený, omlouvám se ;)

Bohužel jsem se nerozmočil, ale aspoň mám dnešek naplánovaný. I přes to, že jsou prázdky, máme večer trénink. Takže si to s Jussim musím vyřešit v průběhu odpoledne.
Kdybych sakra neměl ten cucflek...

Mimochodem strávil jsem s Jussim celý víkend. Překvapilo mě, jak byl otevřený. Skoro mě nepustil ke slovu a řekl mi o sobě kopec věcí. Škoda, že tak odepsal společnost... mohl být ve třídě oblíbený. Můžou za to hodně nepříjemné zážitky spojené s coming-outem. Ale to je na dýl...
Každopádně to bylo super. Chtěl jsem vědět kde bydlí, tak mi to ukázal a zrovna mě pozval dovnitř. Mají takovou menší vilku s krásnou zahradou, po které jim běhá novofundlandská psí slečna Samara. Jussi nemá sourozence, ale má Vodku - dva měsíce staré sněhobílé koťátko.
Provedl mě domem a pak na mě hodil psí očka. Čekal jsem, co bude chtít. Zeptal se, jestli by mi nevadilo, kdybychom se podívali na skoky na lyžích. Ne že bych skoky vyloženě prožíval, ale rád je mám, takže jsem neměl nic proti.

Nikdy dřív jsem nepotkal člověka, který by tento sport tak fanaticky zbožňoval. Snad o každém druhém závodníkovi mi říkal nějaké zajímavosti, nadával na komentátora, na Rakušáky, na Rusy, na vítr, každou chvilku poskočil na sedačce, když se odrážel se skokanama, jinak seděl jak zařezaný, zvlášť když skákal někdo z jeho oblíbenců.
Společně jsme hodnotili jejich vzhled. On nedá dopustit na našeho Happonena, ale mně se nejvíc líbil jeden Nor.
Skákaly se týmy - vyhrálo Rakousko, druzí byli Noři a třetí my. Jussi byl celý nešťastný z těch Rakušanů, tak jsem ho musel utěšit spoustou pusinek. A škrábla mě kvůli tomu Vodka; žárlivka jedna. To Samara je jiné kafe. Večer jsme ji vzali s námi na procházku. Došli jsme k vodě. Stál jsem za Jussim, držel jsem ho okolo pasu, hlavu položenou na jeho rameni a dívali jsme se jak sluce zapadá za obzor. Samarka chvilku pobíhala kolem, pak se posadila vedle nás. Když jsme se probrali ze snění, byli jsme k sobě přivázaní vodítkem a psisko, celé spokojené, se odmítalo hnout. To rozmotávaní byla taky dobrá komedie.
V neděli jsem ho pozval na oběd. Do hospody, samozřejmě, na nějaké představování našim je ještě čas.
Pojedli jsme a chtěli jsme odcházet, ale Jussi si vzpomněl, že ten včerejší závod byl poslední v sezoně a začal truchlit. Musel si dát ještě pohár - aby si osladil život. Dal jsem si taky. Byli jsme tak přežraní, že jsme se pomalu nemohli zvednout. Nakonec jsme se z tama za stálého skučení odloudali až do parku, kde jsme se svalili na lavičku a vydrželi jsme na ní minimálně tři hodiny. Část toho času mi Jussi dřímal v klíně. Hladil jsem ho po vlasech. Najednou jsem byl na svoji orientaci hrdý. Je zvláštní, co dokáže s psychikou udělat jeden obyčejný kluk. Procitnul. Radostně se na mě podíval, zvednul se a pověsil se mi kolem krku. Cítil jsem z toho objetí vděk. Vděk za to, že mě má, že konečně našel někoho, kdo mu rozumí.

Ale to byla neděle. Teď je středa a já mám hrozný průser, který mi Jussi nemusí odpustit. Zavolal jsem mu a trochu jsem ho připravil. Vyrazil jsem k němu. Stavil jsem se v obchodě a koupil jsem velkou bonboniéru pro něho a sáček žrádla Vodce.
Jak to vyžehlím?
Napadlo mě, že se mu přiznám jenom z části, ale ptal by se, jestli nebylo nic víc a já moc lhát neumím. A ani nechci.

Třesoucím se prstem jsem stiskl zvonek. Jussi se objevil ve dveřích a podezřívavým pohledem mě sjížděl od hlavy k patě. Zase u nich nebyl nikdo doma. Předal jsem mu "nákup". Posadili jsme se v obýváku. Poklepal si prstem na krk a řekl:
"Tak vysvětluj"
"Jussi... ty mě zabiješ ... protože já ... jsem prostě vůl, ale nechci tě ztratit...vím, že jsem to kurevsky hodně podělal, ale teď už nemůžu nic, než se přiznat. Včera jsme chtěli, aby se Katja bavila, tak jsme šli do toho nového klubu. Ztřískali jsme se jak prasata, jak jinak ... a pak jsem seděl venku, objevil se tam Sami a ..."
"Spali jste spolu?"
"Jo."
"Počkej, slyšel jsem dobře - Sami?"
"Jo."
"Fajn, a co ti na to mám říct?! Nasral jsi mě, dost, ale co nadělám? To bez sexu nemůžeš žít? Tak dobře! Tak si mě vem!"
"Jussi! Prosím, promiň... Já vím že jsem udělal chybu, ale já snad v životě dělám jenom chyby."
"To máš pravdu."
"Strašně mě to mrzí, ani si neumíš představit, jak moc."
"Ale umím, taky mě to mrzí. I když, co jsem od tebe čekal, vždyť ty jsi byl takový vždycky."
"Chtěl bych se změnit."
"Že to tak nevypadá."
"Samimu odolá málokdo."
"Nesváděj to na osobní kouzlo Samiho. Já bych mu odolal."
"Protože jsi s ním neprožil to, co já"
"Takže jsi za to nakonec rád?"
"Dobře, úplně upřímně ti řeknu, že mě těší, že jsem spal s klukem, který mě zavrhl proto, že jsem gay ... ale teď na to zas zapomeň, protože kašlu na svoje ego a tisíckrát víc mě to štve, než těší ... kvůli tobě..."
"Víš co? Odejdi domů. Teď nechci brečet před tebou. Uvidíme se na tréninku."