JAK VZNIKNUL A VYVÍJEL SE (BĚŽECKÝ) SPORT

Nedávno jsem dostala za úkol zhodnotit dlouhodobý i nedávný rozvoj běžeckého sportu a hnutí. Jelikož však jako jedna ze zkostnatělých slepic místního českého běžeckého kurníku bych mohla být pro patřičnou analýzu nepatřičně zaujatá, rozhodla jsem se vývoj běžeckého hnutí demonstrovat na analogicky se rozvíjejícím sportovním hrabání listí.
Ať už jde o jakýkoli sport, na počátku byla utilitární potřeba rozvoje kondice či konkrétní dovednosti, či případně nutnost vykonání určité činnosti v určitém čase, nebo nějakým způsobem. A nebo sport mohl vzniknout prostě pro pobavení.
Začneme malým příkladem z praxe.
Na zahradě bylo třeba na podzim shrabat listí.
Zahradníci se u toho nudili, a aby jim šla práce lépe od ruky, uspořádali závod v hrabání. Rozdělili zahradu na úseky, každému přidělili jeden, a poslednímu bylo uloženo uklidit šatnu, zatímco vítězové (všichni ostatní) vyrazili předčasně na občerstvení U krtka. V dalších dnech byla soutěž opakována v různých modifikacích a s různými motivačními prvky konzumace U krtka. Zahrada byla shrabána v předstihu, a U krtka byli spokojeni zahradníci i personál.
Soutěžení si povšimli zahradníci ze sousední zahrady a začali soutěžit taky.
Nevyhnutelně muselo pak dojít k mezizahradnímu měření sil. Jelikož se ale nemohli shodnout, která se bude hrabat zahrada, domluvil se melouch na neutrální půdě, a za získané prostředky byly zakoupeny sud a sele, které se kolektivně zkonzumovaly, a vítězové získali pro každého nové hrábě, a k tomu jako putovní trofej hrábě, zlomené v zápalu boje a opatřené podpisy účastníků, jež byly přibity na zeď U krtka.
Dotud by ovšem tyto místní aktivity nestačily k zápisu do historie.
Další rok se už v létě se plánovala odveta na podzimní sezónu. Tentokrát ale vznikaly rafinovanější plány, jak na porážce konkurenčního týmu co nejvíc vydělat, a vyhrát třeba ještě sekačku. Nebo traktůrek na sběr listí. A dlouhodobou neomezenou konzumaci U krtka. Pro jistotu byly osloveny zahradnické týmy z nejbližších vesnic a měst, aby bylo koho porazit. Od nově přibraných týmů bylo vyžadováno zápisné a rutinéři ze zakládajících týmů upravili pravidla tak, aby nemohli nevyhrát. Navíc hrabání na vlastní zahradě brali zodpovědně a dá se říct, že tak trošku trénovali. Před přebornickým kláním byli osloveni místní prodejci zahradnických potřeb, ti věnovali sadu hrábí a smetáků pro vítěze, u hrabné plochy byly umístěny reklamy prodejců, na sloupích v okrese byly umístěny poutací plakáty, diváci se mohli zúčastnit slosování o poukázky do prodejny pro kutily. Restaurace pro pozávodní veselici byla vybrána na základě nabídnuté konzumační slevy a ochoty umístit na stěnu putovní pohár pro přeborníka.
Akce se povedla a o účast v lize začaly žádat nejen všechny zahrady v okresu, ale i většina zahrádkářských kolonií. Zahrady i kolonie začaly uzavírat sponzorské dohody s obchody pro kutily a prodejnami zahradnických potřeb.
Postupně ale začala rivalita a touha po vítězství jednotlivých subjektů a paktů přerůstat do stále ostřejší podoby a situace začala původním organizátorům přerůstat přes hlavu.
Zahrádkáři v průběhu sezóny začali protestovat, že zatímco profesionální zahradníci trénují v pracovní době, oni musejí trénovat až po práci, a založili Amatérskou ligu, do níž byl vstup profesionálním zahradníkům zapovězen.
Zahrádkářům nechybělo nadšení, hrabali pilně před prací, po práci, o víkendech. Brzy jim přestávaly vlastní zahrádky stačit. Někteří proto začali své hrabačské služby nabízet za různou materiální či hmotnou odměnu sousedům a známým, ale za to byli brzy obviněni z profesionalismu a z amatérské ligy vyloučeni. Dokonce i když nabízeli svoje služby zadarmo, byli v podezření, jelikož konkurenční zahrádkáři a kolonie na sebe navzájem začali práskat Amatérské komisi, a navíc na ně začali mít spadeno profesionální zahradníci, a za kažení kšeftů a cenový dumping je přepadávali u kompostů a přeráželi jim hrábě o zadek.
Ač se mohli amatéři věnovat svému sportu jen ve volném čase, jejich nadšení předčilo nadšení profesionálů. Ti nejnadšenější chodili několikrát týdně hrabat ráno před prací s čelovkou a ještě před šichtou zvládli přehrabat všechno listí na své zahrádce z jednoho konce na druhý a zpět i šestkrát nebo osmkrát. Tak vzniknul intervalový trénink. O víkendech hrabali i dvoufázově, někteří si dokonce vybrali dovolenou na podzimní hrabací soustředění.
Přestože amatérská a profesionální liga fungovaly na sobě nezávisle a obě asociace si vyhlásily vlastní Mistrovství republiky, přeci se stále častěji ozývaly hlasy ze stran některých sportovců, bafuňářů, novinářů a nově vzniklé sázkové kanceláře, že by se ti nejlepší z obou táborů stejně měli utkat vzájemně. Několik ambiciózních místních podnikatelů v rámci tréninku své manažerské průbojnosti dokázalo prosadit vznik superfinále, které se mělo stát nejštědřejším a nejmedializovanějším hrabacím podnikem roku.
Teď už i profesionální zahradníci začali brát sport vážně, bylo otázkou jejich profesní cti zvítězit. Vybrali mezi sebou ty nejnadanější, a poskytli jim každý týden několik hodin na trénink v pracovní době. Starší kolegové je koučovali a měřili jim čas, mladší kolegové je povzbuzovali a podávali jim iontové nápoje. Další nadějní kolegové sloužili jako aktivní sparing, a protože sparing chtěl také vyhrávat, byla nakonec uspořádána na většině zahrad kvalifikace. S blížícím se vrcholem sezóny bylo třeba tréninky zintenzivnit, a tudíž zkrátit, a k tomu zkvalitnit regeneraci. Do šatny byly pořízeny pohovky a sportovní zahradníci mohli po nutričně vyváženém obědě U krtka dvě hodiny spát a nabírat sílu na odpolední trénink, zatímco ostatní zahradníci jim připravili hromádky listí podle soutěžních předpisů. Na jiné zahradě měli zase zahradníci připravující se na Superfinále dovoleno usnout na několik hodin na kompostu, případně odkrytý kompost využívat jako termální lázeň s masáží od brouků a žížal.
Sponzoři podporující amatéry poskytují těm nejlepším z nich neviditelnou podporu. Někteří je dokonce zaměstnávají ve své firmě a nechávají je v pracovní době hrabat načerno.
Sponzorům je ale nakonec jedno, zda budou spolupracovat s amatéry či profesionály, obě skupiny jsou pro ně obchodně zajímavé, a tak dochází od další sezóny k otevírání soutěží bez ohledu na profesionalitu.
Sloučením obou lig se zvyšuje konkurence, a tak se začíná zařazovat více různých závodů: sprint, dlouhý závod a štafeta; mimo hlavní proud organizovaného dění se rozvíjejí i maraton, ultramaraton, hodinovka, šestihodinovka, dvanácti-, dvacetičtyř- a čtyřicetiosmihodinovka; závod v přehrabání jednoho metráku, jedné tuny, deseti tun, 42,195 tun, sto tun. Vznikají ligy od okresní úrovně až po republikovou, zavádí se systémy baráží a kvalifikací na MČR jednotlivců a týmů. Dochází k unifikaci pravidel, vznikají vyšší nároky na provozování soutěží. Jsou proškoleni rozhodčí a technické čety, zavádí se např. elektronizace časomíry, strojové měření hmotnosti a hustoty shrabaného listí. Nakupují se kombajny, které shrabané listí znovu rozmisťují na plochu v homologovaných hustotních rozpětích kg/m2. Objednávají se rošty pro skladování, vysoušení a konzervaci listí, aby se zabránilo tlení a prodloužila se hrabná sezona.
Ve snaze o větší komercializaci se začínají organizovat závody v parcích a alejích v centru města s cílem přitáhnout ke sportovnímu hrabání listí dosud nehrabající veřejnost. Okolí závodní plochy se zaplňuje stánky se specializovanými potřebami. K dostání jsou různé značky hrábí na různé typy listí, kombi hrábě s roztažitelnými hroty, rukavice (nově se vzduchovým tlumením), různé typy holinek v poutavých barvách a s možností objednávky nastříkání loga sponzora nebo týmů. Nabízí se ortopedické vložky do holinek, ortézy na hrabačský loket, kapsicinové náplasti na hrabačské rameno, protiskluzové mačky na holinky. Rozšiřuje se také nabídka sportovního oblečení vyvinutého přímo pro sportovní hrabání listí a snažícího se nahradit montérky, džíny, vlněné ponožky a svetry. Vznikají i první specializované kamenné obchody pro sportovní hrabání.
Své služby nabízejí u stánků, na internetu, ve vlastních prostorách i pod širým nebem trenéři, kteří varují před již známými případy přetrénování, nabízejí hrabačskou poradnu a individuální tréninkové plány zahrnující kompenzační a doplňková cvičení i komplexní fyzickou přípravu. Vzniká literatura zaměřená na masovou hrabačskou veřejnost i specializovaná odborná literatura rozebírající fyzickou, technickou, taktickou i psychologickou přípravu hrabače a týmů. Technický rozbor zahrnuje např. podrobné kinogramy hrabací techniky, v kapitolách o speciální části hrabačské přípravy jsou zase rozepsány tabulky intenzit a počtu opakování jednotlivých intervalů a tréninků, sledují se TF, VO2MAX a hodnoty laktátu.
Hrabačský svaz jmenuje metodickou a trenérskou komisi, vydává odbornou literaturu, organizuje trenérské semináře a zkoušky, vydává trenérské licence. Zasazuje se o výuku základů hrabání listí na tělovýchovných fakultách.
Vzniká časopis o hrabání listí, specializovaný web, termínovka a stále více nezávislých hrabačských blogů.
Hrabači se specializují nejen podle délky trvání závodu, ale také podle druhů hrabaného listí (velikostní škála od javoru po břízu), existují však stále i někteří úspěšní univerzálové. Předsunutá sezóna začíná již v srpnu hrabáním žaludů a bukvic, do regulérního kalendáře jsou zařazeny i závody na raně spadaném kaštanovém listí napadeném klíněnkou.
Postupně se hrabání stává celoročním sportem. Nejlepší světoví hrabači cestují za listím na opačnou polokouli nebo do jiných klimatických pásem. Hrabačská lobby slibuje prosazení sportu na OH za osm let a vyzývá veřejné i soukromé ústavy zahradnického výzkumu k vývoji stromů a keřů, které by shazovaly listí alespoň čtyřikrát ročně. Uplatňuje se umělé zalisťování zpočátku pro vrcholné mítinky, hrozí-li nedostatek přírodního listí, poté i pro rekreační hrabačský sport. V místech s nedostatečným přírodním zalistěním a pro celoroční sportovní vyžití se staví haly pro indoor raking, které nabízí kromě hrabání i zázemí s dalšími sportovními a odpočinkovými aktivitami. Vznikají kombinované sporty a víceboje.
Jako adrenalinový doplněk se objevují skoky do shrabaného listí, které posléze vytvářejí vlastní asociaci a systém soutěží. Pro umělecky založené hrabače a milovníky kolektivního estetického pojetí se rozvíjejí disciplíny jako synchronizované či umělecké hrabání, kdy jednotlivci či družstva v časovém limitu vytvářejí z listí obrazce za doprovodu hudby.
Další vývoj volá jednak po návratu k přírodě, jednak po extrémnějších podmínkách. Do módy se dostává minimalismus (v extrémní podobě jako hrabání bez bot a rukavic, jen se startovním číslem a vlastnoručně vyrobenými hráběmi z pouze přírodních materiálů) a také odnože jako hrabání ve větru, v dešti, ve volné přírodě, orientační hrabání, hrabání ve městě (urban raking; zde se kromě hrabání uplatňují při přelézání zdí mezi dvory i prvky parcouru a freerunningu).
Milovníci sportovních her a bojových sportů si mohou vybrat týmový hrabhokej, kdy cílem hry je přehrabat všechno listí do vymezeného území soupeře, přičemž jsou specifikovány způsoby obranného kontaktu. Diferencují se hráčské funkce, hráči mohou střídat podle vývoje herní situace. Fauly jsou penalizovány volným hrabem či pobytem provinilce na trestné lavici. Jako populární novinka se prosazuje paintball hrabhokej, kdy kromě hrabačů má každý tým střelce a obránce se štíty a zasažení hrabači jsou vyřazováni ze hry. V poslední době se objevují ultimátnější formy paintball hrabhokeje (warrior, conqueror raking). Ty se hrají v lokalitách jako jsou vojenská cvičiště, prázdné sklady nebo technické zázemí budov, velmi populární jsou také staré hrady. Cílem je přehrabání hromady listí do obranného prostoru protivníka (přičemž s prostředím se hráči seznamují až během hry), dochází k četným osobním soubojům, lze postupovat po několika frontách, je třeba překonávat terénní překážky a pro větší náročnost a dobrodružnost se hraje většinou potmě nebo v noci.
Ale to už jsme se dostali až do současnosti. Probrali jsme vývoj hrabačského sportu i většinu jeho odnoží, a nakonec bychom se mohli zabývat prognózami jeho dalšího vývoje. Tedy vlastně jsem měla psát o vývoji běhání. Ale vždyť už vše podstatné bylo řečeno, nebo ne?