Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
SLOVA
Večerem uprostřed dek a kožišin,
zelenavé duhovky kradmo odívá,
slova něžnokřídlá vzdušností
v procházku lesoparkem mluvidel
tryskající půtóny hravě přemostí...

Brána do podmanivosti spirálou
barvy podle samohlásek střídá,
rozmanitá je zvukomalebná krajina,
když, téměř nevědomky, vpíjí se
do závěrečných strof Oněgina...

Souzvuk plavných krasohlásek
part altové flétny sluchem prokreslí,
zlodějem skulinek, který v ústa bral
tajená čtrnáctiverší skvostnoplodná
vzdychající pro nadzemský karneval...
Léta Páně 2012, dne 23.6. věnováno autorem Lugilla
  
27.6.2012 | 10:37    rezka

nejsou to jen slova obdivovatelko Oněginova,

dávám bod potají
zelené oči mám, na svět se dívaji
zeleně
žjova X$(
23.6.2012 | 23:00    Lugilla

Flavie, děkuji Ti, Oněgina zbožňuju.
Sendy, děkuji za názor, už chvíli o kožešinách/kožišinách přemýšlím:)...
Marku, jsem moc ráda, že se Ti líbí; občas se snažím zavadit o verš, ale zase nechci, aby to působilo násilně; a máš pravdu zelené oči jsou doopravdy nádherné...;-)
23.6.2012 | 22:42    Marcone

mám moc rád zelený oči....
A ta skoro míjivá vazebnost 3-tího a 5-tého řádku to mi fakt lahodí.
Sousloví a obrazy.
Moc povedená. Jsem rád, že sem chodíš a píšeš.Je to nová, hodně dobrá krev.
23.6.2012 | 22:24    Sendy

Ano, zvukomalebná. Já bych se ale přeci jenom přimlouvala za kožešiny. Kožišiny jsou sice gramaticky přípustné, ale znějí mi... nářečně. Ale je to jen můj názor.
23.6.2012 | 22:21    Flávia

Onegin v básni vždy upúta.
Zvukomalebná báseň.