Náměstí jako noční kapsář
odštěpilo přítomnost lidí.
Dekorem chvějících se lip
bezkrevná tma proplouvá.

Můj stín odráží se od oken,
jsem sama, bezejmenná
trpkým krvesmilstvím
jednovaječných okamžiků.

V klíně poztrácených let,
nespoutaná domina dřímá,
když své sladké zapomnění,
nitrožilně ti podávám.