V sobotu dopoledne, to vždycky
chodívám na nákup do Billy. Někdy i s tebou.
Tentokrát uvidím obrovskou dýni
a budu litovat, že se v ní nedá bydlet. Opravdu?
Budiž světlo, řekneš. Otočím vypínačem,
tady by mohl být obývák, o kousek dál ložnice,
copak jsi úplně zapomněla, že dětský pokoj
už dávno nepotřebujem? Ze stonku teče studená šťáva
rovnou do sprchy. Bude to něco jako chůze po mostě,
ale bez zábradlí. Svět se houpá, nejsme opilí,
to jenom nějaký malý fracek strká
svým dětským ramínkem do regálu a tlačí se,
jakoby chtěl vlézt k nám dovnitř a hrát si na pískovišti.
Je těžké popsat život,
uvnitř vydlabané dýně. Poslouchej, teď zase -
někdo nám ordinérně klepe na skořápku,
za oknem zemitě páchne narovnaná hromada mrkve
a míhají se snové přízraky lidí. Kam se vlastně ztratili ptáci
a proč jsme si vybrali tenhle neklidný kout prodejny?
Počítám do tří... Máš pravdu, tahle pohádka končí.
Láska je jako propustka do lepšího světa,
kam se jede po okresní jednosměrce.
Prosím tě,
hlavně nezapomeň vzít k večeři
zlevněné párky co jsou právě v akci!