Cinda:
Máš úplnou pravdu! Už jsem na to odpovídal Olunkas...
Ostatně má báseň smutný klaun Ti umožní pochopit mé sklony k předvádění se. Každý si někdy navléká masku šaška, když nemůže unést pohled na svoji smutnou a smrtelně vážnou tvář a zpívá si ono známé:
"My jsme ti blázni, blázni z povolání, my jsme ta banda, banda kašparů, triky a fóry, fóry k popukání, všechno se vejde na káru..."

***Jsou chvíle, kdy neumíme unésti ani svých slabostí, ani léků proti nim./Livius/***~!

Tak třetí sloka vážně ne. Začátek mě chytil drápkem, vypadalo to, že se ubírá mimo vyjeté koleje, ale pak najednou bum, jako kdybys jel přes automatickej generátor rýmů...
Já sice chápu, že je v člověku mnohdy něco zadřenýho hůř, než tříska a taky to podstatně déle vyhnívá, ale pokud je monotématičnosti moc, tak je jí prostě příliš. A když člověk přestane nad obraty, kterými myšlenky vyjadřuje přemýšlet a narve to tam takhle mermomocí, je to, bohuže,l jen pro to vypsání z pocitu a šup s tim do šuplete. Asi by se to s odstupem pak jevilo jako špatné i tobě.
Taky jsem cíťa, taky jsem mívala tendence to házet lopatou lidem a mrzelo mě to "nepochopení". Ale čím víc toho porůznu čtu, tím víc chápu, že jsou z toho čtenáři otrávení a zdá se jim to "pro diabetiky nevhodné". A jsme u toho, co jsi rozebíral už jinde, on ten cukr není o tom"ťuťání", ono je to prostě o tý formě, kterou dílu člověk dává. Je prostě těžké stokrát popsat jedinou emoci tak, aby člověk nesklouzl ke klišé a kýči. Jde to, ale chce to buď nadhled a odstup od situace nebo moc a moc talentu a citu pro jazyk.

Snad, že tak lehce vyjadřuje snad pocity všech?X$(

Díky! Ta třetí sloka je takové nepodařené rozhraní oddělující předcházející analýzu pocitů od vlastního :??rozhodnutí...

Asi to bylo tak, že to člověk honem potřeboval ze sebe dostat, mít to pěkně před sebou a prohlížet si to ze všech stran, nedovolit si, aby se tím vším smutkem scvrkl v pouhopouhé NIC...Prostě činnost, která ho odvede od neradostných myšlenek. Pojmenovaný problém už jako by sám byl nějak menší a snad i řešitelnější, než když to v sobě jenom tutláš!
Ostatně mé snahy o humornější a veselejší pohled na život byly tu *)shledány pouze přeslazenými...

Mi nadchla strofa první, zbytek mne po cestě opustil...

třetí sloka se mi fakt nelíbí, je to jako první věta adiny Mandlové ve filmu:
"Z lásky bolej vlásky."
jinak ano, myšlenku to má pěknou a plyne

druhý a poslední - ale i jo. Sice jsou to pořád rýmovačky, ale mají v sobě něco k přemýšlení a forma, tvorba rýmů, nepřebíjí obsah a sdělení.
U zbytku, hlavně na prostředku - jakoby šlo více o to, narvat vhodný rým, než přesně říct, co se mělo. Lásky a vrásky, to prostě nejde. Chce to více nápadu, hry, aby rýmy byly prostředek, ne účel, tedy něco, co se tam vyskytne samovolně, jen tak mimochodem a bude to podbarvovat, ne křičet.
Tento typ básní znám, taky jsem je kdysi psala. A vím, že v daném okamžiku člověk potřebuje všechno říct a jak prožívá ten smutek, přijde mu to zpracování přiměřené a nedůležité. Ti čtenáři venku to ale čtou nad šálkem kávy a pokud je svým textem - vhodnou volbou slov, dobrým navozením atmosféry dostatečně nevtáhneš, tak si to přečtou jako článek v novinách...