newivo: Tak tuhle píseň asi neznám a že jich znám či znal jsem docela dost.../Poslední dobou dost zapomínám slova i když se člověk chytí, když to slyší! Nebo si vytvoří vlastní text...;o)/

Sendy: Nu, není vždycky posvícení, ale jak píšu Špáďovi, to tehdy čísi cizí trápení probudilo ve mně smutek a jeho vyjádřením jsem chtěl komusi naznačit, že i druzí mají své dny, kdy slabostí neví kudy kam a přesto vstanou a jdou dál...:??
I když to neumím tak stručně shrnout jako Ty!;o)
Jen nevzdat se! To spíše padnu v boji...
Ač poražen, přec vítěz mohu být
nad druhým já, které se tolik bojí
svou lhostejnost a bázeň odhodit...

I tohle jsem kdysi dávno napsal...B-)

Doremifa: Díky, já vím! Snažím se si to surfování užít i když ty vlny teď byly někdy setsakramentsky strmé...;-)

JC senior: Díky! Ty nikdy nezklameš! I když se snažím o totéž, nejsem ještě takový profík i když někdy taky vypálím jen tak z voleje pěknou veršovanou dávku...Pro mne je hlavní, aby mé verše někoho zas postavily na nohy. Jediný nesmělý úsměv v tváři smáčené slzami je pro mne víc než všechny poklady světa či sbírka čestných ocenění...;o)

Olunkas:
Zobat pilule nic neřeší a třeba takový Lexaurin je pěkný svinstvo! Kámoška se tím cpala po rozvodu, protože byla přecitlivělá na to, že lidé, kterým činí dobře, ji pak podrazí...Není nad pěknou procházku, nejlépe s někým, komu věříš a můžeš se mu bez obav svěřit. Když se to hezky probere ze všech stran, už to není tak zlé...
"Měňme velké těžkosti v malé a malé v žádné..."/čínské přísloví/
Takže díky za povzbuzení, ale já jsem sice v pěkném bahně, ale už se hrabu ven! *)

Shpaadyia:
Já se ale ani nijak nepokoušel vyčnívat...;o(
I tohle je vlastně oprášený komentík k básni, kterým jsem dával dotyčné osobě najevo, že věci, které se nám dějí, nejsou samy o sobě ani dobré ani špatné, vždy je vidíme jen takové, jaké je vidět chceme my sami! Zvolímeli si roli oběti, jsme oběťmi. Pokud je nám ale milejší role bojovníka, pak ani prohraná bitva není důvod k tomu, abychom se do nekonečna utápěli v oceánu vlastního žalu!
"Bitva je prohraná, je však ještě čas vyhrát druhou.." Takhle nějak to řekl generál Wellington, když to Angláni projeli s Napoleonem...
Píšeš, že v tom, cítíš silný vnitřní optimismus. Stejně tak to pojala i tehdy komentovaná osoba. Někdy člověka dost povzbudí, když ví, že v tom není sám...Je zajímavé, jak člověk, který sám leze po čtyřech, je náhle svěží a plný síly, když ji má dodat ruhému...X(

"srdce mé je kůň s handicapem..."či jak se to zpívá?

Tak nějak z toho na mě dýchla samota. Je to o poznání vážnější, než jsem u tebe zvyklá, ale (pro mě) to není na škodu. Dneska mi prostě sedla.

...život se pohybuje ve vlnovkách. Být to přímka, jsme asi mrtví. Vydrž, za chvíli jedeš nahoru.

to srdce mnohdy ztrácí sílu
s rozumem pak vede spor
na vychladlém dlaň spočne grilu
temný displej na mobilu,
na piedestalu diktátor

však srdce těžko jen lze klamat
jak peřejemi tře se vor,
rytíř "šejkspírovských" dramat
zas v prsten další vsadí granát
když srdce vyšil na prapor

Tesklivá rána, z nichž tu vstává
zas další bezútěšný den,
skoro jako moje ranní depky
akorát, že já na to musímzobat pilule
tak vydrž, bude lípoo/

Byť je tvá píseň smutkem duše protkaná, přec z ní cítím silný vnitřní optimismus. Jako text by se jistě neztratila, byť nad průměr rozhodně nevyčnívá.

Eva: Díky! I já mám své kostlivce ve skříni, které většinou tajím, i když právě tohle byl koment k jedné sugestivní a smutné básně Maury na literu. Jistě si ji pamatuješ jako redaktorku na saspi. Na literu má spoustu hezkých dílek, která na saspi nedávala. I když jsem koukal, že si tam obnovila profil, vlastně jich tam má několik, tak některá mnou oblíbená dílka jsou pryč. I když mám na ni mejlíka...B-)