JC senior: Co ty všechno nestihneš!B-)

Jako zpěvák religiozních písní při procesích se v tomto díle nezrtácím.
;-)

Děkuji za vysvětlení. Ne, použití ženského rodu v první osobě mi skutečně neuniklo.

irem: Jak jsem psal Martě, byl to v podstatě můj koment, jakási parodie či má variace na to, co jsem četl, prostě jsem oné autorce napsal svojí verzi. Takový malý pokus o homeopatii, léčení splínu jiným stejně laděným dílkem. Zřejmě ti uniklo, že jsem to psal taky jako dívka...Nutnost pojmout a spojit do vázaného verše to, co se zdálo neslučitelné, způsobila nutnost použít opisy a nezvyklé výrazy, snad opravdu i kostrbaté. Budu-li vyjadřovat vlastní marnost, bude to jiné...:Q)

Obávám se, že tematicky ani způsobem a kvalitou zpracování tohle není můj šálek čaje. Text se mi zdá naprosto zbytečně mnohoslovný a místy kostrbatý. Navíc působí trochu uvzdychaným dojmem, který by mě asi nepřekvapil u láskou zklamané žákyně septimy (nebo kdy že to je Villon povinná četba), ale rozhodně z něj nemám pocit dospělého projevu, který bych zde alespoň trochu očekávala.

Zkus si na literu najít tu Gabčinu básničku, Výkřik se jmenovala, třeba po přečtení pochopíš, proč i já to podal jako dlouhou litanii, i když teď bych alespoň pro vyjádření svého smutku volil tak tři, čtyři sloky. Ale chtěl jsem tam mít obsaženo vše,co bylo v té předloze.*)

no ale vieš, "Marnost" ma navádza k tomu, že aj tak sú márne siahodlhé reči
asi preto by sa mi žiadal skrátiť

Marta: I mně se s odstupem času zdá, že tohle se mi povedlo, zní to ještě tak optimisticky...Ale překvapujímne i další nezvyklé obraty, které jsem použil. Člověk se dostane do tvůrčího tranzu a pak jen nevěřícně kouká a říká si: Tohle jsem opravdu psal já?X(

Marta: Zdá se Ti to dlouhé? I ta báseň od Gábinky byla taková! Já vlastně na to koukal, z každé její sloky jsem si vybral nějakou myšlenku a pak to zpracoval po svém. Zpočátku jsem se trochu držel originálu, ale pak jsem si pustil fantazii na špacír. A bylo mi jako bych kus toho jejího smutku a beznaděje sám prožíval. Fakt je, že jsem tehdy i já měl dost podobné pocity, takže nebylo těžké se vcítit do jejích! Teď jsem to znovu hledal na literu, ale prostě se tam už nevyznám! *)

a vieš čo?
asi by som to dosť skrátila, no

vidiac názov, som sa potešila..že nebude sladké
no dosť mi prekážali genitívky..perly světla ..koráb Lásky..a pričasté Ty..Tvých..Tě..asi, podľa mňa

a páči sa mi táto sloha:
A z rozbitých kousků světla
jsi jak puzzle poskládal
slůvek pár, co z nebe slétla:
"Miluji Tě!" jsi tam psal...