Rezka:
Taky musím opravit ještě hrubku v recomentu: výše[/b ]je správně!
Jinak mi to připomnělo jednu anekdotu o Pepíčkovi!
To prý paní učitelka dávala ve škole dětem různé hádanky a pak se přihlásil Pepíček, že prý zas dá jednu jí! /Tak zkus hádat taky!/
"Je to pro vás, dává se to do váz a když se to z váz vytáhne, tak z toho kape..."
Paní učitelka se děsně rozčílila, že je sprosťák, ale on ji vyvedl z omylu: "To jsou přece květiny!" Jsou pro vás, dávají se do váz a když se z váz vyndají, kape z nich voda!"
O přestávce to paní učitelka na chodbě říká kolegyni: "Představ si, dnes mi Pepíček dal slušnou hádanku! Je to pro Tebe, dává se to do Tebe..."
Pepíček jde kolem a volá: "Netykat, paní učitelko, jinak je to víte co!"X(

Taky vždycky křičíš: nelez přede mně, když se holím?~!

Kéž by to tak bylo, JC!
Žel as správný prorok nejsi.
Je fakt věc nemilá:
Život v roli upíra...~!

Rezka: oubytě má patří na další řádek...

Musím Tě zkritizovat za obvyklou dávku kýčovitých spojení, z nichž snad nejhorší je "z poháru zoufalství jsi dlouho pil...", avšak poslední věta obsahuje holou pravdu: je to děs, když vidím po ránu v zrcadle svůj xicht.

Rezka: Stalo se dle Tvojí rady,
aniž jsem ji předtím čet,
jak jsem kousek víše tady
naší Tess prozradil hned.
Napsal jsem pár textů, smutných i romantických, počmáral plno paírů a zkouším zase věřit v nemožné...*)
Lásky cíš vyschla,
okoral cit,
chybí mi jiskra,
prázdný je byt,
i to mé štěstí oubytě má,
smůlu mám v pěsti,
srdce žal zná.
Den zrudl studem,
radši šel spát,
proklet osudem
smrt chtěl bych znát...

Myslím, že pro mne už asi platí ta Tvá poslední věta...;o(
Pokud jde o zrcadlo, stále zkouším ten tip, jak se do něj koukat a říkat svému obrazu: Mám Tě rád!
Jenže to nějak nefunguje. Nevěřím si už, jsem totiž prolhanej jak sňatkovej podvodník...Včera jsem si pro změnu nálady půjčil Drdovy Hrátky s čertem a sbírku textů Jirky Suchého Noc je nahá černoška...Pohádku jsem přelouskal, ty Suchého písničky z valné části znám dokonce nazpaměť už dávno, takže jsem si zadělal na švestkové knedlíky do 2 vařil, v pauzách četl a rozepsal asi 5 básní. Ale základní problém přežití to neřeší.*)

váza jako žena oh bože- vázy- samože, promiň autore chybku v komentu z nepozornosti:|

do vázi dej žlutej tulipán (slunko)
do čaje rum(nálada)
pak projdi se venku, čum, jak příroda se nedá, ač člověk ji chemií níčí
přece zas znova kvete, pučí..
do postele vem plyšáka(kašli na věk) a povídej mu co tě sere
v zrcadle poránu pozdrav ten odraz,
jak paníKvětuška Fialová-neznám tě ale umeju tě..!
život je hra, tak si kurnik hraj chlape s duší kluka :-))

První pomoc při depresivní básni: nedívat se na sebe do zrcadla (praktikuju už od svých patnácti) a zazpívat si Život je pro mě obnošená vesta. Protože - pokud líp už bylo, pak ještě hůře být může. Anebo taky ne.

Daleko horší, Oli! :|
Jen jedno je horší, než nemít štěstí! Nemít už ani naději...
Pořád si říkám s velkým mistrem:
Sni, sni, sni!
Nebudeš mít nikdy čas
trpět zoufalstvím.
/ Sri Chinmoy/
Ale nic to nemění...
Kdosi moudrý řekl: Naděje umírá poslední! Tak tedy nevím:lhal anebo už dávno čuchám k fialkám odspodu a tohle všechno včetně Tebe je jen věčný sen?:??

ale no tak ! Hlavu vzhůru
vždyť už máš náladu jako já;-)