|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Když umírá básník...
Když umírá básník, přítelkyně pláčí
a v čerň smutku halí vábničky svých vnad,
duše rozdírají si pak o bodláčí
vzpomínek, jak krásně uměl milovat.
Ale když je pohřben, brzy v zapomnění
upadá ten, kdo znal lásku rozdávat,
vždyť půvabné Múzy živých víc si cení,
mrtví sklízejí zas jen nezájmu chlad...
Nejsem velký básník, ambice mám skromné,
do veršů svých zkouším kousek srdce dát,
nečekám, že někdo bude plakat pro mne,
až přijde čas před Posledním soudem stát.
Do básní svých vkládám lásku s něhou pouze,
milé pousmání nechám rozkvétat,
ani nepřemýšlím nad tím nějak dlouze
a co na srdci mám, o tom chtěl bych psát.
Tuším, že svět kolem nevděčným být zdá se,
už jsem se s tím smířil, neřeším to dál,
schopnost vnímat to, co vzkvétá v plné kráse,
to je odkaz, který předat bych si přál!
Léta Páně 2012, dne 14.5. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Jenže člověk by možná chtěl, aby na něj lidé občas vzpomněli i kvůli němu samotnému, nejen pro těch pár veršohravých pokusů,Ivono! *)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
prečo nie... podľa mňa celkom slušná úvaha, či zamyslenie... zrejme to neplatí všeobecne...ako sú jedinečné básne aj básnici, tak isto je pre nich aj jedinečné umieranie - pre každého z nich trochu iné, ja by som to nepaušalizovala -(môj názor, nič iné).
Jedno je isté - aj básnik je človek, každý človek zomrie.... ale po básnikovi ostanú básne , čo je super , že?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cinda: Na to, co zpívá Gott si teď nevzpomenu, já měl na mysli originální píseň od G. Bécauda Quand il est mort le poéte /samozřejmě se to píše s otevřeným akcentem nad e, jenže nevím, jak to napsat!/ V češtině na tu melodii zpívají Kam zmizel Tvůj dětský úsměv...
Hele, nožná bych měl změnit to neřeším to dál na netrápím se dál viz připomínka Tess a pak bych ale musel dát umazat její a mojí reakci na to anebo to extra vysvětlit...Co myslíš?*)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ano i bez koukání na autora rozpoznatelný rukopis :-) ... teď jen váhám, je to zdůvodnění tvorby nebo připravené na poslední cestu básníka?
jo a nemůžu si pomoct, na začátku mi v uších zazněla Gottovo "Když milenky pláčou" ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
:) No jasně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Určitě na nějakou melodii přijdeš, já jich mám v zásobě několik! Jen teď dumám, zda ta Tvá první věta je pochvala ...*)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Oli! Mám z toho radost...Zrovna jsem se zamyslil nad tím, jak je hezké, když mne někdo současně vystavuje tortuře svých půvabů i milých slůvek...*)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Klasika, schimmírovka. Teď už jen najít správnou melodii a prozpěvovat si.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mě se tvoje báseň líbí a hezky zní
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík za krásný nekrolog, JC! Ale když už jsem tuhá mrtvola, proč se mi teď potí oči ?*)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Úlitba moderní době, Tess! Ale máš pravdu...;o(
Mohl jsem klidně napsat: netrápím se víc,....
to budiž můj odkaz a potom už nic...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jak krásně uměl milovat ten básník...
mnohá z přítelkyň utře zrak i nos
a verše sladké plynuly jak jaspik
kvetoucí loukou když běhával bos
však nevděčnost co ráda vládne světu
má neúctu k tomu kdo byl mi vším
co v odkaz kytici tu kladu květů
mnozí ač něžní jsou, on byl vždy něžnějším
**
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Do květnaté básně příliš dobře nepadne výraz "neřeším to dál"..jinak typická shimmirovka...
|
|
|
|
