Tessa: Netušil jsem, že oslovení Tři grácie je pro vás něco hanlivého. Pro mne naopak, viz odpověď Sendy. Takže ty reakce vnímám podobně jako když na mou nevinnou poznámku u mé první básně přišla až xenofobní reakce Jardy a Špádi...Pokud se něco z mé básně některé z vás dotklo / u Sendy to je zjevné!/, moc se omlouvám. Nechci o tom dále diskutovat, nejspíš v tomhle pro mne dost citlivém roce mám schopnost přehlížet ty správné argumenty a nechtěně se dotknout citlivých strun...Ten násilný způsob přeměny měl naznačit, že jsem se prostě snažil za každou cenu oprostit od spíše negativních myšlenek posledních let jednak četbou, jednak šířením optimismu i když sám jsem k němu měl dost málo důvodů...Přeju hezký den! M.*)

Livebet: Ano, to je! Mne zase kámoška seznámila s kolegyní stejně starou jako já, jen přišla jaksi na oběd, kdežto já už jedním očkem šilhal do dalšího dne.A stačilo 6 minut a narození mladší sestry mohlo být mým dárkem k narozeninám. /Je asi stejný ročník i typ jako j@newe/;-)

Hele, Sendy! Já Tě mám taky rád a ty druhé dvě taky a je mi líto, že jste označení Tři grácie vzaly jako něco hanlivého! Prostě mne to napadlo, když se mi tu najednou sešly hned všechny tři první dámy LW. Věrka měla ve výbavě talířek a hrníčky se zobrazením oněch tří grácií, které já možná mylně ztotožňuji s oněmi třemi bohyněmi, co pokoušely Parise. Byly to krásné dámy, takže nechápu, čím srovnání s nimi může urážet!
Já nic neshazoval, jen jsem vysvětloval pozadí vzniku. Tehdy to mělo působit jaksi jako vzpruha pro onu kámošku. Je fakt, že nemám své nejlepší dny i kvůli tomu výročí a trochu se vracím do minula. Tvého táty je mi líto!Měj se fajn! Mirek

Já tě mám vážně ráda, ale proč hned takhle podrážděně? Tři grácie? Tabu? Dotklo? Právě, že nedotklo. Já četla nepovedenou parodii, a to asi nebyl tvůj umělecký záměr. Je mi líto tvého táty (můj taky umřel na rakovinu plic), ale co to má společného s básní? A co na tom, že je to pět let staré? Vkládáš to teď, teď to čteme, vnímáme a děláme si názor. Sám tomu říkáš starší ulítnutí, takže co vlastně čekáš od čtenáře? Když je to komentářové ulítnutí vytržené z kontextu, tak proč jsi ho za těch pět let neupravil? Leda, že jsi ho považoval za dostatečně dobré k publikování a sotva jsme ho nepochválily, tak jsi ho shodil. X$(

Ještě dovětek:

a přesně tenhle násilný způsob udělal z tvé básně chmurnou a trpkou frašku - pro mne. Je to můj osobní názor a s "gráciemi" nemá nic společného.

Jaké porušení tabu?
Mně nevadí téma, jaké jsi zvolil, ale způsob, jakým jsi ho zpracoval.Možná bude lepší nevytrhávat z kontextu komentáře u dílek spřátelených čertíčků,ale napsat báseň jako takovou.
Kdybych chtěla být hodně osobní a hodně protivná, zeptám se,...no nic, tohle si každej musí vyřešit sám v sobě. Nakonec, má to být diskuse k dílu, ne k autorovi.

Cinda, Sendy a Tessa: Mrzí mne, že se vás mé pojetí jaksi dotklo. Faktem je, že to je pět let staré a vzniklo to 20 let po tátově smrti a tři roky po rozvodu, když jsem se až násilným způsobem snažil změnit momentální náhled na svět. Táta měl pohřeb na můj svátek a v témže roce jsem se ženil. A dneska by měl táta 89 let! Snad proto jsem se k tomu včera na literu vrátil a dal to i sem...:|

zajímavá shoda náhod Shimmire, můj táta by měl dnes taky narozeniny.

Livebet: Díky! Tohle je takové starší ulítnutí, vlastně taky původně kdesi v komentářové diskusi u dílka jednoho spřáteleného čertíčka /píše něžné básničky a vydala i knížku fakt milých pohádek - mám doma jeden výtisk/.
Má snaha o nezlomný optimismus byla bohužel přijata našimi gráciemi jako porušení tabu! Možná i proto, že je to jaksi vytrženo z kontextu tehdejší diskuse na tohle téma. Jinak připomínám, že i můj táta měl rakovinu hrtanu a nakonec umřel na zápal plic v té nejhorší plzeňské nemocnici, co si teď říká Privamed...A právě dnes by měl 89. narozeniny. Nedočkal se ovšem ani 64 let...:|
Takže jaksi vím, o čem mluvím! X(

ono téma smrti je vždycky ošidný zpracovávat. Neznám nikoho, kdo trochu píše, že by v tom pero nenamočil:) Jak jeden chytrej řek "v den kdy se narodíme už jsme dost staří na smrt" V tý básničce trocha zbytečnýho patosu je, ale když někdo najde odvahu docela intimně svůj pohled v takový věci sdělit, necítím potřebu to nějak zvlášť rozpitvávat a kritizovat:)

nebýt té zbytečné morbidity na konci, byla bych text schopná tolerovat jako skotačivou gratulaci k narozeninám, ale...
tumorem společně s poněkud křečovitou a zbytečnou snahou o zlehčení se to dostalo daleko za hranici vkusu - a to nejsem člověk bez nadhledu a humoru, což potvrdí ti, co mne znají. každý, komu někdo blízký zemřel na tohle, či podobné onemocnění, se nad tím patrně pozastaví. ono nejde prostě skotačit na hrobě, pokud to nemá nějakou kvalitní formu, skutečně ne.

Hmmm...

Se zrakem zamženým
v posledním tažení
se Smrtí randezvous
v bezzubém úsměvu
zašeptáme plaše:
Keep smiling - heslo naše!

No...a teď vážně. S některými věcmi v textu nelze než souhlasit, ovšem způsob, jakým jsou tu podány, se dá nazvat jediným slovem - křeč.
Humor-tumor pak nevyvolal kýžený osvobozující smích, ale poklepání si na čelo. Autor promine.

K anotaci: To si jen namlouváš, že na nás někdo bude kdovíjak vzpomínat. Zamáčknou slzu a půjdou dát.
Já vím, že jsi to myslel smrtelně vážně, a primárně tvůj text neměl lidi rozesmát, ale promiň, přesně tohle se mi stalo. Humor - tumor mi způsobil křeč v kousadlech. (Moje chyba, nemám u počítače jíst.)
Tentokrát za mě ne, Shimmire. O smrti lze psát různě: vesele a s nadhledem, nebo vážně (a s nadhledem), ale v obou případech se lze vyvarovat patosu. Jako čtenář nemám ráda, když ze mě autor ždímá emoci na sílu. Promiň.