Máš úplně pravdu, Tess!;o(

Máš pravdu, Jirko, ta inovace by byla zajímavá, jenže já nerad lžu! Nejsem asexuál /viz reportáž na Nově o víkendu!/, takže mně naopak chybí ta žena ve všech polohách. ;o(
Ale kde vzít a nekrást, když je člověk na tom tak bídně, že i tu prohibici vlastně dodržoval dávno před vyhlášením a i další přání mohl jen tak důsledně ignorovat..../Takže nač rozmnožovat počet nešťastných!;o)/
Rok 2 001 byl pro mne počátek dlohodobé můry a velkých ztrát, takže holt jsem se rozjel v patetickém tónu, když to jaksi vrcholilo zrovna v r. 2 007, kdy jsem to psal. Mimochodem jsem asi poněkud posedlý různými časovými souvislostmi, fakt je , že máma umřela třeba 6. září, takže si spočteš, kdy asi měla pohřeb. I proto jsem byl jaksi při výročí v děsné depce a nebyl to jediný důvod...
Ale to je ovšem mám věc, jak se s tím srovnám...Sem jsem jen trochu ukvapeně dal tohle, abych byl jaksi In vzhledem k datu...*)

Shimmi,
kdyby jsi vynechal vazbu na 11. září a USA, první řádek čtvrté sloky upravil třeba "mně nechybí žena vleže" , pak by se k tomu dalo brnkat na kytaru a byl by to přijatelný text.

První dva řádky fajn...už se těším, že tentokrát...ano, tentokrát to bude básnička jako víno, jenže...zkrátím to. NIC.
Víš , Shimmire, čtenáři je upřímně fuk, co autora inspirovalo k napsání díla, i sebevětší osobní tragedie podaná pateticko-kolovrátkovým stylem se totiž mění v parodii sebe samé. Takže vypisovat okolnosti vzniku je k ničemu, co radši zapracovat na formě? Jenže tobě jsou naopak fuk komenty, takže proč ti to vlastně píšu, že jo?

Tvého kamaráda je mi líto, Sendy, ale já v tom roce ztratil po 27 letech práci a taky iluze, protože jsem byl v 46 pro zaměstnavatele starý a nakonec jsem skončil za pár šupů v papírně. Když to vypuklo, běhal jsem kolem předpotopního obálkovacího automatu a sanžil se ho udržet v chodu. Mamce vyplivly ledviny, takže byla odkázaná na dialýzu a stejně ji tam za rok nechali umřít. Tři roky na to rozvod, tahle báseň vznikla za další tři roky, kdy to na mně dolehlo. Zrcadlový splín, na čísla já jsem kadet...*)

Ano, já a depka jsme byly kdysi nerozluční souputníci! Já v tom roce přišel o práci, co jsem dělal 27 let, když to vypuklo, měl jsem zrovna denní dvanáctku a běhal jsem jako honící pes kolem staré linky na obálky v dnes již neexistující papírně za mnohem menší peníz, než jsem míval...
Tři roky nato přišel rozvod a tahle báseň vznikla za další tři roky, kdy už mamka nebyla a na mne doléhalo všechno všetně té blbé buzerace v jedné japonské montovně. Navíc jsem četl pár sugestivních článků v Readers Digest, co jsem tehdy bral...
Ta druhá půlka, co zní tak angažovaně, je takový pokus napodobit psa Filipsa: Ten si vždycky nabourá čumák a když se otřepe, jde do toho znova...
Asi tak...X(

No jo, zní to jako angažovaná tvorba vojína Jasánka psaná pro Rudou vatru. Shimmire, ty a depka? Na to jsem tu přece já, ne? :D

11 září, 11 let poté.Sám musíš vědět, že umíš a rád Tě pochválím, pokud je za co. Nejsem znalec, jsem amatér a nerad s někým souhlasím, protože mi to někde a někdy přijde jen jako jednoduchá reakce bez vlastního názoru. Ale tady musím. Patos, rýmy, oproti myšlence....no ve mě to asociovalo ...
nezlob se...film Pán prstenů - dvě věže a remake, pán prstění - dvě v leže
asi tak k tématu
Prostě nepovidlo se, ale počkám si na další, kámo .-D

Po dohodě s Luckou měním kategorii.
Upřímně, Shimmire, jsem ráda, že se osobně nevzdáváš, ale tady jsi klesl hluboko pod únosnou mez. Zpracováním i obsahem. Toto je, aniž bych se tě chtěla dotknout, čistý, koncentrovaný patos.
A thle mě vyloženě nakrklo:


Já v severní věži ztratila kamaráda. Co si ztratil ty?

pouštím na sklo, koment po mně radši nechtějte, tyhle patetický rýmovánky mi vážně působí osypky...