ďakujem, Dota, za návštevu

vieš, mne je príjemne, ak čítam cudzie verše a privolajú niektoré z mojich..často netuším aká je medzi nimi spojitosť
a je mi príjemne, ak moje verše spáchajú niečo podobné

/ináč, vidíš to..ja som v jedných mojich veršoch otočila hore okruhliakmi náš potok....no "more bahnom k oblohe"..pôsobivý obraz..znepokojivo pôsobivý/

Vysvětlila jsem si ji hned dvojmo a každý úchop se mi líbí, ten lidský i ten nadlidský.

ten človek je silný..a vždy správne rozšifruje moje verše

no tvoje slová ..i když se pod jejich tíhou prohne..
ma zahnali do úvah o vlastnej bezohľadnosti
ďakujem, Marek

Ten, komu patří Tvá vyznání, je šťastným člověkem, i když se pod jejich tíhou prohne... Musí být i silným člověkem...

áno, cíti..a taká jednoduchá veta
Ď

pro mne je to taky občas příjemné, když se to prohloubí...jen dost často pak před tím utíkám

presne tak ťa občas vnímam, Vorona
unikajúcu pred vlastnou hĺbkou

taková celá prohloubená..pekne si to povedala, ďakujem

Len ma nepúšťaj!
To se na kožu CÍTÍ

Ano, Marti, rozumím ti, (o tom je koneckonců i tvá báseň), i když jsem měla na mysli spíš ten dotek fyzický, moment, kdy slova, jakkoliv krásná, jsou k ničemu, protože to, co mezi těmi dvěma prolétne, je slovy nevyjádřitelné.

niekedy ťa niekto vezme za ruku bez toho, aby sa ťa dotýkal..položí prst na slová a v tebe sa niečo prehĺbi..tak

áno, Tessa.. môže to byť aj dotyk duší /akokoľvek frázovito to znie/..napriek tomu, že tie ruky sa nikdy nedotkli, keď odrazu viem: áno, toto je cesta

hej, ale prehĺbené nebo je predsa len neobyčajný pohľad..alebo pocit?

ďakujem za zastavenie a milé slovko :-)

Jsem přesvědčená, že to není ani první polibek, ani první společně strávená noc, ale dotyk dvou rukou, jímž přeskočí jiskra, ten okamžik, kdy vím: ano, to je on...není divu, že v tu chvíli něco stane s nebem

důkaz, že jde i obyčejné vyjádřit neobyčejně :-)