|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
husle podchladené čakaním
.
som iná ako moja mama
nesadím ruže
iba kapustu rock jazz a pri zatmení klasiku
kým ona hlasom kriesi piesne starých goralov
tak som si medzi dni v týždni povsádzala
neduživé etudy
šramoty s úponkami v podpazuší
nahlas sa vysmievala spútaniu
kolenami odretými do hlucha
vyčesávala stony do pomlčiek
smerom od srdca
naspäť k srdcu ktoré občas nespoznávam
tri roky od samoty
v tele viac než zrelom urobila pevný uzlík
na konci a vystrela sa do dreva
nech viem
-
-
ešte stále cítim zmätok
keď mi rozum podsúva spokojnosť
a nenasýtená potreba ozajstnej hudby
preberá struny na napnuté a zžieravé
-
.
Léta Páně 2012, dne 11.7. věnováno autorem
marta
|
|
|
|
|
|
|
|
áno, veľmi pôsobivé ... ))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nádherná a poutavá báseň ze které jsem měla hluboký prožitek...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ááááá konečne..kde si bola, sojka, ha?
stony do pomlčiek vyčesávala?
dúfam že nie
veď usmievaš
tak fajn
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ááááá kdepak, rozum nic nepodsouvá, protože je to rozum :))))
ale co ...já houby rozumím, poezii z ČT 2 :)
ale víš co zkusím? zkusím vyčesat stony do pomlček ..:)
ráda jsem se stavila.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hm..celé to je o tom že
stále cítim zmätok
ďakujem za odozvu, liv :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nie kópiou, Burlev
postačí príjemný refrén
;)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
prbní řádek a závěr, o tom, zdá se mi, to celé je..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
;-) Housle jsou mi blízké...
...a být kopií..?
Někdy to může být pocta,
a nebo opačně
A nejistota... Převážně ten správný náhled.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cinda, skoro som povedala: to je fajn, že nás podchladených je viac
rozumieš, viem
len dodám
občas by som chcela byť taká ako moja mama len..akosi
chýba mi jej sila..či čo ju to ženie k rozdávaniu
sa
Ďakujem za krásny komentár
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
kolenami odretými do hlucha
vyčesávala stony do pomlčiek
smerom od srdca
naspäť k srdcu ktoré občas nespoznávam silné a krásně řečené. vůbec v celé básni mi popsané pocity připomínají důvěrně zámé stavy a situace. ať už je to ten, že jsme jiné, než naše matky (ač se mnohdy přistihneme při tom, jak moc v některých věcech i stejné, navzdory tvrzení, že tohle nikdy tak nebudeme...), či pocity o spoutání, o samotě, o uzlících v nás... a perfektně graduje konstatováním: "ešte stále cítim zmätok keď mi rozum podsúva spokojnosť..." píšeš texty, kterým se dá věřit, se kterými se může mnohá i ztotožnit - a to je fajn. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ďakujem ti, Dota
bola som veľmi zvedavá, či a kto to takto uchopí
že vlastne
do dreva tých huslí..podchladená
potešila si ma, no
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou momenty, kdy naděje je jako nežádoucí konzervační přípravek. V samotě obzvláště. Krásné přirovnání k houslím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hej, Lili
... nahlas sa vysmievam spútaniu
tomu svojmu
a nespoznávam srdce
opäť to svoje
v človeku to navodí zmätok až zatúži
vystrieť sa do dreva
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
fajn, Flávia, že si zachytila zunenie tej štvrtej
často sa domnievame, že keď urobíme v sebe uzlík
dosť pevný
že samota nás nedobehne
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
... nahlas sa vysmievam spútaniu
a smerujem od srdca k srdcu,
ktoré občas nespoznávam...
veľmi blízke verše. ďakujem.
|
|
|
|
