tak si mi jí přečetla nahlas, Marto...teda z empétrojky.
ano, mělas pravdu:) Jo, a pustil jsem si to třikrát.

Marta...
dovoľ mi, aby som ti úprimne zatlieskal...
myslím, že jednoznačne dielko, ktoré sa zaslúžene priradí k tvojim naj...

to je dobrý, já tu nakukuju a furt nic..a pak přijdu jako poslední skoro a to jsem si plánovala, že budu první kdo bude komentovat Tvojí báseň..
Troufám si říct, že Tě "trochu znám" netově určitě a tak, bych Tě určitě poznala..:) Máš svůj netopis. Přála bych Ti, aby tě najust někdo našel, nebo aby ses našla třeba sama..., protože mi v tý básničce přijdeš ztracená ..

nádhera-už som sa niekde vyjadrila-pochúťka

myslím, že si to skvelo podala, poetické modré z neba ... ))

Říkáš víc, než stačím uslyšet, vynechávám víc než malá Karin, ale přesto tě hedám.
**

hany, Cinda, Tessa
ďakujem Vám, dámy, ste vzácnou a prepotrebnou odozvou

tebe, livebet, som veľmi vďačná
to s tým rytmom, to je takto
tie arytmie v mojich textoch sú celkom úmyselné
a práve preto som bola veľmi zvedavá na názor čitateľa
..niekedy slová zoskupím do verša ako plynú v prvotnom prúde
no inokedy sa mi žiada naznačiť náväznosť na predchádzajúci verš ale aj na nasledujúci
..ďalším dôvodom môjho frázovania je dôležitosť niektorých slov, či veršov
"musia" stáť samostatne..aby "zakričali" alebo "pozdržali" čitateľa na tom mieste..zvyčajne sú to viacznačné slovné spojenia, ktoré ak ich prehmatáš, povedia viac..a viac
a áno, treba opakované čítanie, viem..nuž prepáč :-)

neviem, či som zrorumiteľná, ale som ti veľmi vďačná za tvoje slová k tomuto textu

pekný večer
/vieš čo? možno keby som ti ju prečítala nahlas, stačilo by raz a :-)/

ďakujem, Flávi
skôr ako o dieťa, či zranenú ženu, mi v tom texte išlo o úvahu
človeka nad človečenstvom čo odvekov
vlečie Kainov biľag často neschopné rozlíšiť pád od letu..kolísku od hrobu
a to dieťa..obraz dieťaťa, jeho čírosť a úprimnosť len pripomína
že raz príde naše kedy a..veď vieš..

Bloudila jsem tvojí básní jako lesem, dívala se shora a pak taky do kořenů, a na konci se mi taky chtělo vykřiknout: nehledejte mě...

velmi emocionální pocity, vykreslené na snovém podkladě - tak na mě ten text působí.
líbí se mi hlavně to, že vždy umíš napsat něco, co člověk už už sám dopoví (protože je mu to blízké, odněkud to zná, nějakým způsobem zažil nebo v nějaké pravzpomínce tuší), ale ty to pak dopovíš jinak, po martovsku, ale přesto ne na hony vzdáleně druhým.
vládneš tím kouzlem překvapení a jdeš si netradičně po svých a to je asi ten motiv, proč k tvým textům ráda sedám. stejně tak u tohoto, nechávala jsem si ho na chvíli klidu a soustředění, protože je třeba pronikat a otevřít nejen srdce, ale i hlavu. tvé texty mi připadají nevyspekulované, přirozené, kašleš na efekt, ale přesto ho dosáhneš.
jo a každopádně musím pochválit název.

někdy nepřemýšlím a jen přijímám slova, obrazy, nálady..
nedokážu to rozebrat co do formy, moudro neprohodím - na to je to pro mne moc bolavé čtení - a nejvíc na mne zapůsobila ta malá Karin

Marto, ty jsi dobrá básnířka. Jsi dokonce zřejmě výborná básnířka, jen je těžko tě číst:) Třeba tady v té básni (jak to cítím ) s rytmem moc hlavu neděláš. Ano vím, volný verš, samozřejmě...je to sázka na obsah a na výpověď. Když dočtu, mám silnej pocit, žes (mi) chtěla něco sdělit...a nevím co, protože jsi to rozházela do řádků takovým způsobem, že u tý jízdy jsou osvětlený patníky cik-cak kolem cesty. Čtu tedy znova, protože ten text nutí porozumět. A pak porozumím, třeba špatně, ale o to nejde. Už to pitvám a není to "uchopení z první" což by u výborný básně mělo být, jestli mi rozumíš. Cítím sílu, ale jen při čtení. Vteřinu po čtení je to pryč. Nevím, jestli chápeš, o čem to tady pindám:) ale u tebe to tak někdy mám a nevím čím to je:) Ale o nic nejde...

Z echolálie "krúti" sa mi naozaj zatočila hlava. To vravím v dobrom. Tak si ten verš zahustila, že ho cítiť naživo. A ja viem oceniť každý poryv, ktorý odvalí skalu vo mne.
Marti, báseň, ktorá láme dospelého na dieťa a zranenú ženu.
Ukážkovo si opísala stavy, keď príroda je útočiskom a hlas sveta mučením z doby pojmov s vypchatou hlavou.
Myslím, že Tvoja poézia rozzuní v čitateľovi aj zabuduté miesta.
Krásne.