Asi som v tomto prípade zase raz spadlo do klišé :D
Tak som to skúsila prerobiť

Za oknom listy
a zo srdca sieťované chvíle
Padajú
Krídla mojej duše
preťal Excalibur
No tŕne mi nevezme
Idem sa zabiť do snov

někde jsem to četla nebo viděla v nějakém filmu.. nebo jsem si to možná taky vymyslela - že kdo umře ve snu, umře doopravdy - moji teorii potvrzuje že jsem ve snu ještě nikdy neumřela :)
a taky se mi líbí ty sieťované chvíle - andělé a křídla a ohně a zlomy se mi taky někdy připletou do slov ale tady je toho na mne moc najednou na malinkým prostůrku..

my, padlí andělé o sobě čteme rádi, ale je pravda, že bývá v básních přeandělováno a tady to po slibném začátku asi šlo zaonačit trochu jinak

Pro nás, neatheisty, jsou andělé všude, s tím nic nenadělám...
;-)

první tři řádky mě navnadily, pěkné... a pak jsi sáhla po rekvizitách, co jsem viděla už ve stejné podobě stokrát a bylo po kouzle.
čekám, kdy někdo křídla zlomí jinak a andělům škrtne pod prdelkou třeba zippem, pro změnu. ;-)

Ja viem, ale keď ja tých anjelikov mám tak rada :)
Nie, neboj sa, zabíjať nič, ani seba sa nechystám :D

A ďakujem za tie sieťované chvíle, aj tebe Lili :)

"sieťované chvíle" ... sú fajn.

Ach ti andělé. Pro mě se tak trochu stali příliš profláklou rekvizitou. Hořící andělé jakbysmet. No a zlomená křídla... Ale na druhé straně sieťované chvíle se mi moc líbí.
A zabít se nechoď. Ani do snů. :)