Ateliér v podkroví
duši moji osloví,
mám střechu zatahovací,
otevřu ji, splín se ztrácí,

hvězdy nebe osvítili,
v představách svých jsem Ti milý,
s loutnou tiše rozprávějí
prsty, co dát něhu chtějí,

v srdci plane rudý plamen,
se smutky mými je amen,
piji z kalichu své touhy
a přeji si život dlouhý,

jsem něžný muž a poeta,
naděje v srdci rozkvétá
jako ten kvítek modravý
o Lásce píseň vypráví...
:*
Neodolal jsem a vrátil se zpátky! Tvé básně a tahle zvlášť, dovedou ve mně navodit nádhernou atmosféru...Asi jsem věčně snivý Honzík Ratkin...*)

Pod krovem domu, který slove svět
zní píseň velkých bardů hodná,
naděje když zas rozkvétá tu květ,
zní touhou mojí i ta hrouda rodná.

Lehčeji kříž svůj dál teď budu nésti,
srdce jak loutna tiše bude znít,
budu si snít sen o budoucím štěstí
v těžce zkoušené duši klid zas mít...X(

Díky,Jardo...

děkuji za komentáře a také dík za upozornění newiva,požádám o doplnění K admina...

Podkroví ještě beru, ale PODROVÍ mi moc připomíná poslední věci člověka. A moc pochybuju, že až budu uložen v rově, bude znít kolkolem luzná hudba. Leda tak červí kapely.

je zrejmé, že máš čo povedať..ibaže, výber slov a obrazov ešte málinko pokulháva..teším sa na ďalšiu

čtu báseň, podněcuje fantasii
vidím
houpací křeslo na zaprášené půdě
stmívá se
okýnkem ve střeše zahlédneš jen vrcholky stromů
a vůně luk v pozdním létě sem vane
roužneš petrolejku
vstupuješ do jiné reality
do svého světa (bolest nebolí)
a je ti vlastně fajn..

rozhoupané lampy nevadí mi kmit
i zápol rozhořelé loutny s větrem
naději v cestu když hodlá posvítit,
a verše ani, nepsané hexametrem
;-)

Jj,díky,jdu najít nějaké hřebíky.

Místy jakoby by podkroví nemělo střechu...

Rozhodně jsou tu stopy poetična, co se umí člověka dotknout, jenom sem tam by to chtělo nějaké to prkénko přitlouci, pořádně dolepit cíp tapety a trochu zklidnit rozhoupanou lampu u stropu...