Podzimním klaním se hrám
barvy šarlatové vpiji do listí
upletu sítě na okenní rám
a medem mysl pročistím

Lískové oříšky posbírám
zabořím štětec do starých cest
šípkovou snídani přichystám
s večerem vybarvím les

Paprskem ze slunečních nití
do zlata roztančím lán
s kapkami rosy v pavučiní
hroznové víno ochutnám

Weiner,podzim mám moc ráda,ale patří k němu i ty šedivé dny.I v nich lze nalézt obraz poezie.Pěkný den a příjemný poslech:-)
http://youtu.be/plkd79pmDc8

Děkuji všem za přečtení a kritiku.Ano,pichlaví je správně.Tesse i hanele m,děkuji za pozornost.Pravdou je,že jsem chtěla napsat básničky původně dvě.
Jiří,na to víno opravdu brzy dojde,už před svatým Martinem:-).
Jinak,moc děkuji za návštěvu i všem ostatním,i těm,které jsem svým textem neoslovila.

heeej, prstoklad je moje slovo! :) Jinak mi ta poslední sloka přijde nejlépe malebná a nejvíce vystihující, první dvě jsou trochu, jako když se na tu zimu dívám doma přes sklo, trochu mne rušilo frázování textu, jako bych se občas nadechla a pak bylo ticho, stejně tak myslím, že bez občasných rýmů, u kterých člověk začne přemýšlet, jak moc se povedly nebo ne a zda tam patří, by podzim získal více rozletu

Sisinko, ty mi připadáš jako taková víla, píšeš takový ty pavučinový věci, člověk tam neobjevuje nic převratnýho, ale jsou chvíle, kdy se mě tvé verše dotknou a potěší. Asi pro tu svou ženskou křehkost.

jasně že to je mockrát použité téma, roční období jsou hodně inspirativní - nejvíc v tom přechodném období - ale když se v dílku objeví aspoň trocha originality nebo zajímavý verš, stojí za přečtení - mně se to jako celek líbí, hlavně den slepým noc závidí a ta závěrečná část
a pichlaví mi taky vrtlo hlavou - jestli pichlavý obal a nebo pichlaví (sloveso) jako mění se do pichlava :)

Kdyby to nebylo tolikrát použité téma, snad bych i zatleskal.

Jsou básně, které lze reálně prožít. A tato je jednou z nich. Stačí v blízkých dnech vyjít do ranního "šediváku".
I na to víno pak dojde.
;-)

Pichlaví - já to tedy pochopila, jakože se stává pichlavým, což by mě i nejspíš napadlo při pohledu na ojínělé stromy a trávu, na ty tisíce droboučkých "ostnů", kterými jsou potaženy...

Zaver je docela prijemne melodicky, jinak me text naprosto neoslovuje, zda se mi trochu preslazeny a preplneny obehranymi rekvizitami.
Trochu me zarazilo pouziti slova pichlavi, vahala jsem, jedna-li se o sloveso pichlaveti nebo o pridavne jmeno vztahujici se ke kridlum ptacim, coz me jako ctenare trochu vytrhlo z konceptu - u sentimentalni prirodni lyriky obvykle neocekavam, ze budu premyslet nad gramatickymi zaludnostmi ceskeho jazyka.

Má to celkem přesnou atmosféru...co mě ruší, je "rozklížené" rýmování v první sloce, naopak ta poslední se mi líbí a klidně jako samostatná miniaturka- vystihuje velice úsporně podzimní čas.

tvé básničky jsou jako ty, malinko sentimentální, malinko klišátek přimícháno, přesto milé pro mě, určitě své čtenáře máš:)