jo to je oč tu běží, bohu dík nebo bohu žel..věčná otázka..

Ano, neseme...bohudík? nebo bohužel?

hmm prej co kdys, stále sebou nesem, třeba jen jak stín vzpomínky..

Minulost se k nám se svými prožitky vrací stále dokola, jen někdy přijde s úsměvem a někdy hezky dloubne pod žebra. Já říkám díky za ní, zrodily se z ní zkušenosti a ponaučení i když někdy, jako bychom se ponaučit nechtěli. Básnička skvěle vystihuje pocity. =o)

První tři verše v obou strofách, bez debat. Ty další obrazy mě ruší přiškrceným frázováním.No asi by se mi četlo líp, kdyby jsi za bzučením škrtla tichem v řádku a lásce pouštěla žilou v jednodechým proslovu (mimochodem, mě se ten obraz líbil). Otazníky bych zrušila, nad svítáním už ta melodie doslova visí sama o sobě.
Jinak mi obsahově sedla.

před sebou a tím, co si pamatujeme nelze utéct, protože "zas vrací se". Obsah se mi líbí, nad formou trochu přemýšlím, vlastně tam není nic, co by mne rušilo, jen mi možná trochu vadilo, že jsem musela příliš vytahovat jednotlivé obrazy, abych postupně navodila dojem. Že snad všechny obrazy jsou zajímavé (trochu mi tedy nesedlo "pouštět lásce žilou" a "srdce slepne"), ale samy o sobě méně poetické a spíše z nich dýchá faktičnost, byť jsou metaforami a náladu a prožitky, které mají zachycovat, vystihují vlastně dobře...

a možná víc než radost...

To když minulost se vyplavuje na povrch. Stejně tak cyklicky přijde jiná, která ji spláchne. Do té doby, než se znovu vypaří a zkondenzuje a roztočí kruhy na hladině. I smutek je silně inspirativní.

No, někdy to tak prostě je.. a jindy ne:)

Proč tak pochmurně?

Skvěle řečeno... děkuji za komentář

Znám...Ten příboj neodbytných pocitů a nezodpovězených otázek, pochybností a obav ze slepých uliček a křižovatek, směřujících do neznáma.