...pach nicoty...
časté setkání a doplnil bych - pach nicotnosti, což bývá ještě častější
*

ona se ta troufalost váže spíš na to - jít za ty hranice - nedobrovolně...
ta nicota pak k prázdnu v duši ... ona prázdnota je jen chybějící článek třeba, taková skulina, naprasknutí, nebo jednoduše díra, klidně nahlodávání černými myšlenkami... popř. jen nesouvislé a bezdůvodné existování --- možná člověk jen nenachází, co hledal, pak většinou nevidí, co by se mu mohlo eventuálně nabízet... díky každopádně oběma ,)

je to pro mne těžký čtení textu s těžkým tématem...
ne všem tebou popsaným pocitům rozumím, asi mám věci jako troufalost a nicotu nastavený trochu jinak a prázdno určitě nespojuju právě s duší.
rozhodně ale myslím, že stojí za přečtení a pouvažování o tvých úhlech pohledu.
myslím, že se ještě vrátím, takže patrně zaujala :-)

někdy je vychladnout potřeba.. jindy ten definitivní chlad děsíprotože mi svítí za oknem sluníčko a barví mi pokoj do oranžova a mám v sobě teplo, špatně se mi proniká za tvoje slova - moc se mi líbí třeba rozum roztříštěný mezi rovnoběžky, ale jinak mi momentálně dává smysl spíš druhá půlka jako celek, to předtím je pro mne spíš nesouvislý výčet pocitů
myslím že číst to jindy, viděla bych to jinak

pouštím mezi čtenáře z prac-pauzy, koment dodám jindy, nestíhám...