Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pohlceni touhou
Slíbili jsme si, že nebudeme jiní
Je zvláštní žít mimo vlastní svět
Ty tančíš tango před prázdným sálem
A já píši prvoplánované verše
ve tmě velkoměsta
Oba ztraceni
Pohlceni touhou
Snad vůně, kterou cítíme, nás násilím vede na místo,
ze kterého jsme vyšli
Najednou nemám strach z toho, že Tě nebudu milovat,
ale z toho,
že neucítím lásku..
Léta Páně 2011, dne 13.7. věnováno autorem PadlýAnděl
  
16.7.2011 | 13:39    Cinda

Název mě málem odradil, spojení těch dvou silných a trochu provařených slov na mě nezapůsobilo dobře. Básničku jsem ale dočetla a jsem ráda, poslední tři řádky to sesumírování citů pěkně podtrhly myšlenkou. Kdysi mi někdo v básni napsal že :
... láska je jen ilozorní vize
a pád z oblak srdce láme
krize...
14.7.2011 | 15:31    rezka

něco v tom je, nutí mě to se vracet a číst znova
tango před prázdným sálem je fakt dobrý
něčím mě to celý vcucává..
13.7.2011 | 9:07    JC senior

Nelehko se žije bez lásky, hůře se žije s láskou, kterou necítíme..
Jako formu zde chápu spíš báseň v próze.
13.7.2011 | 6:58    Marek

Podle mě je horší, když člověk není schopen lásky...

Ale neucítit ji, nepoznat ji, to je druhá nejhorší věc...

Pro mě niterná báseň, kterou sjedu očima vícekrát...