Děkuji, Jane, je fakt, že logikou se řídím spíš při psaní povídek. Jsem ráda, že ses zastavil...:)

chce se mi diskutovat o bolení křídel, zející rány. ale na to, jak je řekněme nelogicky poskládaná, (vždyť přímá logická provázanost je jen mezi veršem třetím a čtvrtým), krásně teče a dává smysl od začátku dokonce

Nesouhlasím...kdyby byli lidi přes kopírák, každej by vnímal stejnou báseň stejně a stejně jako autor a ve škole by se dětičky klidně mohly učit tu volovinu: Co tím chtěl básník říci? protože by to bylo jasný všem a všem stejně. Zaplaťpanbů, nejsme přes kopírák, každej vnímáme po svým a jelikož nikdo nevleze autorovi do hlavy, nevíme,proč něco psal zrovna takhle a můžeme si to s klidem vyložit na základě vlastních pocitů a vlastních zkušeností (viz tvá Taneční - zanechala ve nmně dojem, ale asi úplně jinej,než jakej bys chtěl, protože jsem neměla ani tušení o nějakým Siralovi, o kterým to vlastně bylo. A chceš tvrdit, že to bylo napsaný blbě? Já si to teda nemyslím).

Řekl to, myslím, jarda, v jednom ze svých komentářů..že když čteme báseň, píšeme zároveň svou vlastní, která vůbec nemusí být totožná se čteným textem. Ano, poezie je o pocitech a pokud tam jsou - jakékoliv - ,je to pro autora nejlepší odměna... i když si z jeho básně každý odnese něco jiného.
Děkuju, že jsi se zastavila...

neviem, čo ma to..až mi hrdlo zovrelo

celý text vnímam ako úžasnú metaforu..vôbec ten obrázok nevnímam..som asi celkom inde

krásne si to, Tessa

Podívala ses na těch šest řádečků pod jiným úhlem a objevilas, co mě nenapadlo, že tam vůbec může být..Tisknout dlaně do zejících ran, které zbyly po křídlech.
Dík za ten "jiný" pohled...

Tisknout dlaně do zejících ran, které zbyly po křídlech. Prakticky stejně zbytečné jako neproveditelné. A co potom v přeneseném významu. A přesto přes všechno se musí člověk léčit především sám. Dobrá!

Myslím, že bolí... trošku... když rostou:)

První čtyři řádky, toť skvost!
Rád jsem byl u Tebe host...

O těch křídlech: Bolí?, nebolí? — Ani dnes nemám jasno...

Doremi...Vorono..rezko...dík,že jste přišly a četly a slovo přihodily

jarní zastavení ano
každé ráno koukám na stromy jak pučí o trochu víc.
třešně kvetou a zpívají vúni včelám
stojím pod takovou třešní a
toužím létat tou vůní..

Víš, Jordy, myslím, že ani jednovaječná dvojčata nemohou vnímat stejnou báseň stejně, tak proč bys měl ty?:)
Já jen, že se pořád učím..teď třeba psát miniaturu/:-)

...působí velmi lahodně i když si myslím, že takhle mlaďoučká křidélka ještě bolet nemohou.

Ten snímek pořídil můj muž. Je reálná naděje, že zase vyfotí něco, co mě nakopne k několika málo řádkům, které by ten obrázek "dopověděly";-) nezoufej

No, já jen říkám, že tak jak tady potom dovysvětluješ, tak takhle ji přesně čtu.A že se mi třeba ladí víc, než ty ukecaný.A že by to byla třeba pro mě škoda.:) Já vim no, pro jedno kvítí...ale i tak.