Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pomoc
„Pomóóc, pomóóc…“

Ty, vole! Co to bylo?! No jo támhle… na rybníku. Ty vole… tam se snad někdo topí!
To je teda hustý! Člověk si přijde odpočnout, a nějakej moula… to je teda fór…
Tak rychle, kameru… pěkně si tě natočím, táák… a dám to na Youtube. To budou všichni čumět… a klikat, jako blbí.

No já tam pro tebe nepolezu, ty chytrolíne… ještě bys mě stáhnul. A tady v tom bahně u břehu budou určitě pijavky… brr, fuj!

„Ty, hele… a proč jsi lezl do tý vody, když neumíš plavat?“

Nic. Ticho. No jóó, do prdele, vždyť on už tam není! Si asi povídá na dně s kapříkama…
Fotr měl pravdu, každej je štěstím svýho strůjce… je to tak!
Dobrý, natočený to mám.

Hergot, od tý vody ale táhne, balím. Ještě tady člověk chytne ledviny. No nic, kámo, tak se tu měj…
No ale, na tu sto dvanáctku bych zavolat možná měl… teda.
Nejsem přece hajzl…
Léta Páně 2011, dne 7.6. věnováno autorem ospre
  
|<   01  02  >|
12.6.2011 | 15:24    Marcela

Jo, já nenapsala, že nevěřím nikomu, ale, že nevěřím všem - to je rozdíl.
12.6.2011 | 13:40    ospre

Jéje... někomu přece v životě věřit musíš. ;-)
Jinak by to stálo za prdlajs...
12.6.2011 | 13:05    Marcela

:-) Já už dávno nevěřím všem...a naučil mě to právě virtuální svět.
12.6.2011 | 11:19    ospre

A víš, že tvůj přístup je pro tebe nebezpečný? Nevěř apriori všem... Věř prověřeným. ;-)
12.6.2011 | 11:13    Marcela

No, asi máš pravdu. Přesto raději zůstanu tou, co si to "nedovede představit" :)
12.6.2011 | 11:10    ospre

Marcelo... lidé přemýšlejí ještě mnohem hůř. A do hlavy nikomu nevidíš. Největší svatoušek může být klidně tím nejnebezpečnějším...
12.6.2011 | 10:05    Marcela

To jistě, ale já to "užvaněný" myslela k té rozmluvě samotného se sebou.
Představivost mám velkou dost, ale děsí mě právě to, že by takto někdo "přemýšlet" mohl...to je to, co si "nedovedu představit".
12.6.2011 | 9:08    ospre

Dík za koment, Marcelo. Užvaněný? To je čistě věcí vkusu. Jinému se to může zdát bejt příliš heslovitý. Co člověk, to vkus, to názor.
Nevíš, jestli by takhle byl schopen někdo přemýšlet? Máš asi malou představivost. Tenhle, i když nepomohl, aspoň nikoho nezabil... i to je plus.
11.6.2011 | 13:26    Marcela

No, nevím, asi se to dá označit za povídku, ale nijak mě to jako "literární dílo" nenadchlo. Je to dost "užvaněný"...Máš ale pravdu v tom, že lidi dnes dokáží být neskutečně cyničtí...i zlí. On se těžko dá popsat děj v cizí hlavě. Nevím, jestli by takhle byl někdo schopen přemýšlet.
10.6.2011 | 23:47    ospre

Ano, v tom s tebou souhlasím, Kousalko. Kategorický závěr je v tomhle případě divný, řekněme, že ukazuje na nezralost. Třeba by se zachovala jinak. Čověk nemůže vědět, jak se zachová v té které mezní situaci, dokud se v ní neocitne.
10.6.2011 | 1:04    ospre

Ale jistě, j@newe, to je každého věc. Dá se říct, věc svědomí. A já otevřeně říkám, že si nehraju na hrdinu... neboť nevím. A děkuju Bohu, to říkám, jako ateista, že mě nevystavil této zkoušce.
10.6.2011 | 0:15    j@newe

omlouvam se za 2x vlozeni... uz musimjit spat :)
10.6.2011 | 0:14    j@newe

kdo by chtel postizeny dite, ze jo?... a to rozhodovani o ustavu je myslim predem predcasny... pak, kdyz je miminko na svete, se to rozhodnuti muze rychle zmenit... ja znam rodinu, co o velmi tezce mentalne i fyzicky postizenou dceru pecovala denne sama az do jejich 12 let... ted je dite pres tyden v internatu, doma jen o vikendech... myslim, ze je to pro zivot rodicu nekdy taky nutny... ona to prilis nevnima... ale pardon, to neni az tak k dilu, ze?
10.6.2011 | 0:13    j@newe

kdo by chtel postizeny dite, ze jo?... a to rozhodovani o ustavu je myslim predem predcasny... pak, kdyz je miminko na svete, se to rozhodnuti muze rychle zmenit... ja znam rodinu, co o velmi tezce mentalne i fyzicky postizenou dceru pecovala denne sama az do jejich 12 let... ted je dite pres tyden v internatu, doma jen o vikendech... myslim, ze je to pro zivot rodicu nekdy taky nutny... ona to prilis nevnima... ale pardon, to neni k dilu, ze?
9.6.2011 | 23:57    ospre

Kousalko, dík za koment. Nesuď kolegyni, na takové rozhodnutí má plné právo. I když se to může zdát někomu divný. Vychovávat postižené dítě, to je snad nejtěžší úděl, jaký člověku může osud připravit. Zdaleka ne každý ho zvládne, zdaleka ne každý je schopen a ochoten rezignovat na vlastní život... každý z nás je tak trochu sobcem, a kdo tvrdí, že ne, ten lže...

Já sobně nevím, jaky bych se v tom případě zachoval, naštěstí jsem tento problém nemusel řešit. Mám dva zdravé, dospělé syny.
|<   01  02  >|