Děkuju, Cindo. Tvůj problém znám, taky jsem vždy nebyl tak rozhodný... a dodnes si to vyčítám. Chovali jsme kdysi fretku. Samečka. Sedm let. Pak dostal nádor prostaty a my jsme s manželkou nebyli schopni ho nechat včas utratit. Když už nemohl čurat a fakt trpěl... udělali jsme to sami. Byli jsme na horách, veterinář nedostupný, zvířátko neskutečně trpělo, nechtěj slyšet podrobnosti. Dodnes je to má noční můra a nerad na to vzpomínám.

Když jsem pak, již jako "zkušený chovatel", koupil štěně huskiho, přísahal jsem si, že tohle se nebude opakovat, kdyby mi mělo puknout srdce. Až pejskovo život začne stát za prd, skončím to. Slibu jsem dostál, i když to bylo strašně těžké. Ale špatné svědomí nemám.

ach jo, je mi to líto, ale jsi správnej páník, nenechal jsi ho trápit... já jsem tu sílu sbírala tak dlouho, dokud mi Ajax nakonec neodešel sám, prostě jsem mu srabácky neuměla podat poslední pomoc

Moc hezké, Donne. "Nejlepší přítel, kterého jsem měl." Ano.
Děkuju.

Chápu tvůj smutek, také jsem to zažila. Posílám ti poslední sloku z básně Lorda Byrona " Pes novofundlandský "
" Vy,kdo ten prostý kámen uvidíte,
jděte svou cestou,truchlit nemusíte.
Já jen,kde leží,vyznačit jsem chtěl,
nejlepší přítel,kterého jsem měl! "

Děkuji, Doremifo.

Ano, bylo to silné... hrozné!

...drž se, chlape!

Dnes ráno jsem, Dane, pozval smrt.
Z lásky. Pro tebe.

..silné

Děkuju všem za účast. Jsem už pár dnů na šrot... Dnes to vygradovalo. Dík paní doktorce z Uherského Brodu snad nebudu mít výčitky svědomí.

taky už jsem to musela udělat - je mi to líto

Hmm, vyznání. Proč by nemělo být na Litwebu?

I já jsem pozvala smrt, dokonce dvakrát. Vím, jak ti je. Je mi to moc líto, ospre.