Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Do morku kostí
do morku kostí
jak bývá jejím zvykem

láska se postí

penízek pod jazykem
když ztečí bere
co nedali jí v léno

lká miserere

tvář cudně zahalenou
strnulá v čase
vteřinu od věčnosti

lásky, té, zdá se
jen smrt nás provždy
zprostí
Léta Páně 2011, dne 6.5. věnováno autorem Tessa
  
7.5.2011 | 1:57    Špáďa

Parádní kousek, pro mne navíc i zvláštně inspirativní:
Chudáka duch,
nebach — ochaben —
lká miserere. (Si mákl.)
Kácí se. Si cák’.
Oh, umdlel. Dmu ho.
Medem,
medojodem,
medidojodidem,
metylo-xylolytem s metylo-lyxolytem.
Míjím teror o ret, míjím.
Nemá nejen dav. Dal i bych aplaus i mísu. Alpa chybí, lad… Vadne jen… Ámen.
;-)
6.5.2011 | 21:58    Olunkas

píšeš krásné básně