„Ty vole, průser. Byli za mnou policajti.“

„Jako, proč? Tys něco vymamlasil?“

„Voba jsme vymamlasili… pěkně jsme si to zavařili, pitomče!“

„Hele, netoč a mluv, vo co gou.“

„Vzpomínáš na tu malou blondýnku?“

„Tu, co jsme sbalili „U oběšence?“

„Jo, přesně tu!“

„A co jako? Dyť byla vožralá, jak snop. Sotva stála na nohou. Může bejt ráda, že jsme ji, jako džentlmeni, doprovodili domů.“

„A pak voprcali…“

„Ty vole! Vona si něco pamatuje? Dyť byla v limbu. Málem nás poblila…“

„Blbče! To by musela bejt idiotka, aby jí nedošlo, co se s ní asi tak dělo. Ráno ji tutově pálila píča, ty kreténe…“

„Co pičuješ, píčo? Nejsi vo nic menší kretén, než já. Kdo dostal ten blbej nápad, co? Abysme ji vošukali, když tak pěkně leží? Kdo jí stáhnul rifle a vrazil čumák mezi nohy, co? A pak kalhotky… ty jsi s tím začal, byl’s jak šílenej…“

„Debile, jsme v hrozným průseru. Voba, ty vole.“

„Kurva! A kde sehnala naše adresy?“

„Půl knajpy nás zná.“

„To je v prdeli, vole. Půjdeme sedět. Já se z toho poseru… Už slyším státního zástupce, jak kváká ty svý kraviny. ‚Zneužili stavu snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností poškozené, opakovaně na ní provedli pohlavní styk, čímž se dopustili trestného činu znásilnění, podle paragrafu, bla-bla-bla.‘ Ty vole, to je tak na sedum let… s dobrým advokátem možná míň- nepocuchali jsme jí fasádu. Každopádně jdem bručet. To je v prdeli!“

„Na bručení se vyser vole, vo to tady vůbec nejde.“

„Jak, nejde? Tak vo co jde? Si snad holčina nakonec stěžuje, že jsme ji pořádně neuspokojili, nebo co… hi-hi.“

„Debile! Ta holka si na nic nestěžuje. Spíš má o nás starost. Je totiž HIV pozitivní…“