"Ještě jeden cukr, prosím."
Ani nezvedl oči k mladému barmanovi a pokračoval v brouzdání po netu. Vlastně jen tak zabíjel čas, než se vrátí ona. Neukázala se, mrcha, už nekonečně dlouho, ale on byl trpělivý. Byl zkrátka zvyklý čekat.

"Děkuji."
Přisladil si kávu a mechanicky zamíchal tmavou tekutinu, zrak stále upřený na monitor s dnešními zprávami. Bylo půl třetí odpoledne a on ještě nic nejedl, na což ho upozornilo kručení v žaludku. Nevšímal si ho. Byl zvyklý nejíst.

Nemůže být daleko, věděl to, cítil... Byla někde za rohem, ale měl strach, že když se zvedne a půjde se po ní podívat, tak se tu minou a to by byl opravdu nerad.

Do fasády protější budovy se opíralo podzimní slunce a krásně dokreslovalo atmosféru hodně pozdního babího léta. Kouřil asi osmou cigaretu. Kafe už bylo studený a led v bezové šťávě dávno rozpuštěný. Znovu se zahleděl na svítící obrazovku svého notebooku, ale nic převratného se nestalo. Žádná zpráva, která by stála za dočtení.

Otevřel nové okno s textovým editorem a koukal na čistou stránku. Trochu ho štvalo, že ten texťák není v češtině, ale i na to už si zvykl. Z hluboka se nadechl, pokýval hlavou a podrbal se na nose. Usrkl brčkem limonádu a zaposlouchal se do muziky, která kavárnou zněla. Měl rád jazz, ale tohle utahaný blues už ho štvalo.

U baru se zastavil nějaký obtloustlý chlápek, v ruce držel pracovní rukavice a aniž by to mělo nějaký smysl, začal velmi hlasitě vysvětlovat, že alkohol je zakázaný, protože z toho lidi měli průjem... Ani nečekal na odpověď, která se mu stejně nedostala a odešel.

S úsměškem zavrtěl hlavou a vrátil se k prázdné stránce. Vyčkával, jako nimrod na posedu uprostřed měsíčné noci a ani nevnímal jak dlouho má ruce nehybně položené na klávesnici. Byl ve střehu, ale ona stále nikde. Nenáviděl to prázdno v hlavě, nicméně věděl, že je to klid před přicházející bouří. Alespoň v to doufal. Koneckonců byl zvyklý doufat.

Dveře se otevřely a do místnosti vtrhnul čerstvý vzuch a zvonivý smích z ulice. Znělo to, jako by někdo hrál vidličkou na různě rozpité sklenky s vínem. Věděl, že je to ona. Promnul si spánky a na chvilku zavřel oči.

Usmál se a jeho prsty se rozběhly po klávesnici. Psal dlouho, rychle a všemi deseti. Konečně. Byl zvyklý nedívat se na ruce.

"Zaplatím."