|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Čekanka
Modrý kvíteček u cesty čeká, nikdo si nevšímá a čas ho leká. Dočká se jednou, už nebude sám? Nebo si řekne: „Osud svůj mám, jenž čekání přisoudil dlouhé, mně, kytičce u cesty pouhé.“ Čeká a čeká květinka smutná, voda, co padá, jí po slzách chutná.
Chviličky štěstí, když sluníčko přichází, v těch jen ta jediná radost se nachází. Pak zase zmizí a zas je tu čekání, co kvítečku malému strach jenom nahání. Strachy se chvěje, skoro až zmírá, naživu drží ho už jenom víra, že přece jen kdesi je naděje, která mu další den dopřeje.
|
|
|
|
|
|

|
|
Těším se na další... vše podstatné již bylo vytčeno či vyčteno... 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Vše podstatné již bylo řečeno.Je čitelná, ale nečtivá. Klasická holčičí do deníčku.Však i z takových bodů se lze vyvíjet.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Vítej tady. Brzo poznáš, že tu je vlídné prostředí a málokdy se tu potkáš s vyloženě negativní kritikou. Já ale budu rovnou kritický. Tahle básnička je prostě špatná. O zdrobnělinách už byla řeč, ale nejde jen o ně. Chybí tu "neotřelost", jakákoli vlastní cesta, vlastní pohled. Zní to čítankově. Pokus se být civilní a "obyčejná". Nemaluj slovy neexistující svět a piš tak, jak mluvíš v "běžném" životě.
Jsem zvědav na Tvojí další věc. A za ten negativismus se proboha neuraž :-)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Čekanka lidská bývá mnohem smutnější než ta modře kvetoucí u cesty.... Z tvé básničky čiší beznaděj, ale i z beznaděje (stejně jako ze zdrobnělinek) se člověk jednou vypíše...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Víš, vázaný verš je jistě cestou, kterou lze jít, ale vázaný verš není zdaleka o tom, že se na konci rýmuje a jakž takž plyne, stejně jako volný verš není o tom, že se nerýmuje... Oboje cesty jsou o obsahu, o prožitku, o tom, že někoho svými slovy zasáhneš či dotkneš se ho, ať v pozitivním či negativním smyslu, že rozezníš nějakou strunu jeho cítění, vnímání, prožívání... Zkus si ujasnit, jakou cestou chceš jít a co chceš sdělit, zda máš potřebu něco sdělovat, co je to něco a jakou formou to něco sdělíš... Přeji Ti hodně zdaru...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Z té fotky to nepoznám, ale podle básně si myslím, že jsi taky taková "zdobnělinka" , myslím básnickým srdíčkem. ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Na svou obhajobu mohu říci jen to, že ty zdrobnělinky tam jsou zcela vědomě a schválně. Je to prostě sladká básnička nešťastné (tehdy před několika lety) holky. Slibuji, že už tyto stránky neznesvětím žádnou podobnou neprofesionální věcí.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...ano, těch zdrobnělinek si nelze nevšimnout, ale pokud se na to soustředíš, jistě se jich vyvaruješ. Vítej.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky za uvítání i za kritiku:-) Moje básničky (všechny) jsou v podstatě takové obyčejné rýmovačky, nic inovativního, nic převratného a především nikdy nepíšu volným veršem. Nelíbí se mi. Proto jsem ho nikdy nepoužila. Vím, že volný verš je moderní, ale já jsem taková stará struktura :-D
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tak předně vítej na LW. :) Básnička je to taková... do deníčku. Chápu, že asi vznikala ve splínu, to je z ní znát. Ale možná by to chtělo radši zkusit volný verš, protože rýmy čeká-leká, sám-mám, dlouhé-pouhé (a takhle vlastně až do konce) jsou poněkud... za každou cenu.
|
|
|
|