už len tá téma, že?

No, já tady platim za tu čarodějnici, ale víš co bocco, nějak mě Tvůj text roznemohl do křehkosti z těch ulámaných zapomenutých světýlek ...jo.

tatínek který ví...hezké, moc :-)

takže pomerne rozšírený syndróm :)

nejkrásnější pohled na spící dítěhttp://www.youtube.com/watch?v=trcQLXnIDYk

i mě se dotkla tvoje báseň, mám to jako Tessa a Bludička:)

že? :) a to sme sa nedohodli

akože nevieš :) lepšie by som to ani ja nevysvetlil

..pripájam sa k Tesse
lepšie by som to nevyjadrila

Nevím, zda jsem tomu porozuměla tak, jak jsi to psal, ale dýchla na mě (možná z mých vlastních vzpomínek) taková rodičovská úzkost. Kdysi jsem tak pozorovala své spící děti a viděla, jak se mi každým nadechnutím, každým okamžikem vzdalují a věděla jsem, že přijde chvíle ( a přijde dřív, než bych si to přála) a já je budu muset pustit do světa, aby si ho ohmataly, nechaly si od něj natlouct a zůstaly v něm žít...a strašně jsem chtěla zastavit čas. Dneska vím, že je dobře, když se to nedá... jen tvá básnička mi to připomněla.

som rád, že si uchopil

Četl jsem dnes na tomto serveru jedno velmi niterné dílo o touze zmáčknout spoušť a zaznamenat něco, co již nejde.
Toto mi na ně krásně navázalo...