to máme, Jane, podobné

Já to beru. Mně se to líbí.
Nám, kterým schází křídla... Trápí mě to už dlouho, ale bohužel jsem jen člověk v zimníku.

Hehe.

Ano, nač to dělat jednoduše, když to jde udělat složitě...:D

všem veliký dík za návštěvu a podnětné komenty

ona to původně měla být říkanka pro děti, nejprve vznikla třetí sloka, pak druhá a nakonec první, která se ze třetího místa posunula do popředí, čímž odsunula první na třetí, kde tedy správně měla být i když vznikla jako první a druhá se nikam neposunula, pájč vznikla jako druhá a svý místo si uhájila a tak vlastně z toho je napůl dětská říkanka a napůl něco jiného, takže podtrženo a sečteno

zbývá než s vámi souhlasit

Já nejraději sychravím u krbu
to psíka za uchem podrbu
na papír čmárám si slovíčka plytká
nechtějte po mně, prosím, víc
A hlavy setnutých slunečnic?
Naskládám za mrazu sýkorám do krmítka

je to takový celkem veselý a to je v sychravém dni príma vzpruha

když létu zvoní hrana
padají hlavy slunečnic
šedý plášť halí rána
a prší
o kapánek víc
a slunce sešlé stářím
po nebi sbírá zbytky sil..

tohle by mi úplně stačilo, jako mým předskokanům, koukám

a z toho zbytku by šla stvořit nějaká pekelná taškařice :)

ale když se v tom nebudu nimrat, tak jo, podzimovka jako vyšitá ;-)

nadchla mě první sloka a druhá půlka té druhé
setnuté hlavy slunečnic, páni..., to byl úvod po kterým jsem čekala, že to půjde po stejný lince, proto mi pak asi nesedli skřítci a víly a ten odlehčenej závěr se zimníkama. myslím, že bys z toho s trochou tý práce navíc, vykřesal klidně dvě rozdílně laděný podzimní básně ;-)

noblesou...

S něžnou noblesu jsem se dotkla podzimních doteků,díky.

mě kromě toho, že se mi to líbí celé, upoutalo - slunce sešlé stářím.

První strofa ujde, zbytek padá střemhlav do podprůměru.

to neni na oplatku, mne se to opravdu MOC libi*** uz jen ten obrat: "padaji hlavy slunecnic" a vubec

teda, myslela jsem, že to bude Tessa :) Má to takovou odlehčenou náladu (nějak tu zatím - z toho, co jsem četla - všem jde ten podzim nějak lehce, takovej ten příjemnej, kterej mi evokuje loňský Vilňák, když jsem vždy někde 45 minut trčela a čekala na mhd), trochu mne brzdil rytmus, chápu jeho systém, jen mi ten počet slabik mezi sudými a lichými verši přišel až moc skokový, což mne brzdilo. A přijde mi, že zatím co první sloka zní fakt melancholicky poeticky, konec je ve smyslu takových těch říkanek pro děti, obojí působí mile, akorát mám pocit, že se báseň přesunula z bodu a do bodu b skokem, asi jako když mezi podzimem a jarem najednou není zima. Jo, a poslední připomínka, asi bych dala "kotlech" namísto "kotlích", kvůli zvukové stránce verše, je tam moc "í" a celé je to až moc protažené (zní mi to jako "kotlííích lučníích víííl", ani ne kvílivou meluzínou, ale píš mi to evokuje roztahanou pražáčtinu :) Rozhodně se mi tam ale některé obrazy líbí, akorát vše, co jsem uvedla, vytváří mírný dojem rozsypanosti