... taky, taky... :)

no ne, ahojky zlatoušku, rád Tě vidím

... táto je jednou z mojich obľúbených - od teba.

i vám , děvčata, patří mé poděkování

nad rozlitým mlíkem plkat?
horké stíny.. bývals jiný..
z rozbité sklínky střepy sbírat?
hořká medovina ..i tys byla jiná..

vykašlat se na puče
obout zimní papuče
nalít horké medoviny
nehledět na staré stíny
škoda času na zloby
buďme Bohu ozdoby
i sobě sami si..
B-)

Hypne, můj hluboký hlavysklon... to je vážně parádní.

Ivo a Jiří díky za návštěvu a zamyšlení

...opustit potápějící se loď!
A každý plave na jinou stranu...

Někdy je marné pátrat po smyslu změn, které způsobují průstřely duše, prostě k nim dojde, aniž máme možnost včas otočit kormidlo. Jindy máme překvapivě dost sil na očistnou koupel, která smyje nános pochyb ještě včas.

hanele : no právě, Hanelajdo, no právě

Vorona : no Voru, pokud to tak působí, tak je to špatně napsané

Tessa : smekám před vámi, paní, trefa do černého, ten otazník je tam samozřejmě klíčový i když tam záměrně není

Marti, Jani, Olunka : všem díky i zmíněným dámám výše

skvele.. a zaver to umocnuje

Pořád dumám nad touhle básní. První dvě sloky, to je jen takové fňukání - byls jiný, bylas jiná (s podtextem za všechno teda můžeš ty). A dalo by se to přežít, protože lidi se mění a každej na to časem přijde, že co bylo, nevrací se. Jenže - z trpkých výher každodenních pučů už mě zamrazilo. Tam jde do tuhého ( a možná i do masa a krve). A tam vidím ten otazník. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj...ale kam až se dá zajít, kdy končí ono posilování a začíná pomalá smrt? Nevím...

z čeho sílíš
to tě nezahubí

..asi tak
/ale je to ťažké..občas preťažké/

vida, pěkná báseň

ale někdy to jinak nejde..