Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Noční květy (Soutěž Vorona)
vím
že někde kvetou

moje asfodely

přivoň si a ztracen
v sobě zabloudíš

tichá adorace
tmu a světlo dělí

dřív, než prasknou ústa
nevyřčenou větou
jizvou nenávratnou

obejmi mě
zůstaň
touhou polobdělý

k marnosti jsme blíž

když
noční květy zlátnou


Léta Páně 2011, dne 13.7. věnováno autorem Tessa
  
16.7.2011 | 13:43    Cinda

Taky dobrá
Vidím, že Vorona udělala dobře s tím obrazovým tématem a myslím, že není úplně snadné vtěsnat vlastní pocit z nějakého uměleckého díla "na zakázku" do básně.
15.7.2011 | 12:32    Indigo

A to mě prostě fascinuje na podobných soutěžích. Kolik očí tolik pohledů, tolik vjemů...:)
13.7.2011 | 18:13    Marek

To je právě to, co mám rád, že na každého vjemy působí jinak, ten vidí to a ten zas tohle a všichni dohromady vidí obraz :-))))

Mě to jen vede jinudy, ale říkám, že báseň jako taková je velmi zajímavou cestou a stojí za to se po ní vydat...
13.7.2011 | 18:03    Tessa

Díky, Vorono... možná by se obrázek hodil vložit vedle
13.7.2011 | 18:02    Tessa

@Marek napsal:

Bez mučení se přiznám, že jsem úplný ignorant, co se asfodel týče.

To stmívání vidím před sebou, přesto mi přijde, jako bych se díval na jiný než Voronin obraz, ale báseň na mě působí...


Jasně, každý máme jiný pohled, každý vnímáme něco jiného, mně se vybavily okamžitě ony mytologické květy z Hádovy říše... a to ani nevím,jak opravdový asfodel vypadá:D, možná bych se divila, že. Ale nálada Voronina obrazu mě vtáhla holt do temnot podsvětí.
13.7.2011 | 17:36    Marek

Bez mučení se přiznám, že jsem úplný ignorant, co se asfodel týče.

To stmívání vidím před sebou, přesto mi přijde, jako bych se díval na jiný než Voronin obraz, ale báseň na mě působí...