.
...Bůh mi seděl v zátylku
byl půlměsíc
ve stínu smuteční vrby
je pravda
ve víně
bude přístav
pro zvony
v každé láhvi
s boky ženy
v každé ženě
s tělem kytary
v každé kytaře
s labutím krkem
a hlasem kovově medovým
co hladí tak až
tě struny ovládají a škrtí
a drží v šachu na políčku
pod 18 446 744 073 709 551 615 zrníčky pšenice

...Bůh mi sedí v zátylku
a já ti chci být vrbou beze smutků
pravdivým vínem
přístavem lahví kytarou i ženou
až se zase jednou rozezní zvony
všech ztroskotaných lodí
a zaniklých chrámů
až se znovu rozbijí jejich srdce
rozbitá a utopená
a poslední Mona Lisa na světě
zmizí v retuších
a milovaní brouci v tvé hlavě
se za mnou budou otáčet
jako pomerančové slunečnice
se smaragdovýma očima
Bůh mi pořád ještě bude sedět v zátylku
a sypat nám do životů
šafrán rozplynulých snů...
.