Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
rozvolněná
.
v měděné svatyni
pro dva dechy
se vzpínají houpací koně

je na dně starých věží
pořád nový obraz


mávám oprýskaným
cínovým vojáčkům a kominíčkům
křižujícím cesty
jejich tanečnic a pastýřek

já jsem pořád já

tak se ti kladu
pod bříška prstů
aby ses ve mně mohl měnit
po kapkách

a jeřabiny zase mají svoji barvu
.
Léta Páně 2011, dne 6.10. věnováno autorem hanele m
  
8.10.2011 | 3:15    Cinda

máš fantazii a je to na tvém psaní znát, myslím, že při čtení takového textu se probouzí představivost v každém čtenáři
8.10.2011 | 1:17    Indigo

První tři verše mě nadchly.Předposlední strofou jsi naroubovala do celku jinak značnou rozmělněnost živých slovních organismů.Ale i tak se mi jeví značně nesourodá.Jako by každá strofa byla potřebným prstem, však každý z nich jiné ruky.
7.10.2011 | 20:30    marta

napriek tomu, že je to "pro dva dechy"
cítim z textu túžbu po návrate k priezračnosti detstva
k akejsi podstate
v sebe
v bytí

pekne, Hany
7.10.2011 | 12:27    Faun

četl jsem několikrát. Musel jsem se soustředit, abych pronikl...

JE TO SKVĚLÝ!

Malinko mně vadí je tohle:
v třetí části bych slovo "jejich" dal až na následující řádku : jejich tanečnic a pastýřek" Při čtení jsem s tím "jejich" na konci řádku měl prostě problém a musel jsem se vrace.

Ale fakt moc hezký! A přitom to není styl, kterej bych hned bral za svůj...
7.10.2011 | 8:18    Dota Slunská

Strávila jsem nad ní dlouhou dobu, nějak pořád nevím, co říct - asi potřebuju víc rozvolnit svý představy - každopádně mě lákají ty podivuhodný obrazy, který mi přinášejí pocit zvláštního odnaivnění, okamžiku uklidnění a požitku z reality.
6.10.2011 | 23:31    Špáďa

Příjemné prýskání podzimních barev..., a v básních již notně omletá bříška prstů mi tam dokonce sedí!