.
pořád na útěku
obzor se nepřestává posouvat
propasti prohlubovat
a vesmír růst

žádná řeka nezůstane beze změny

jsem řeka

přála bych si dávat pozor
na to co si přeju
učím se
zasadím kamínek
vyroste mi Babylónská věž
zatoužím po samotě
obklopí mě Velká čínská zeď

dny jsou tiché
a vrostlé do svých temných břehů

svět klopýtá kolem
jak sleduju svůj život v zrcadle
nezvládám pohyby
nemám řidičák
jen jizvy.. po bouračce

a křičí to ve mně
ONA ve mně křičí
je v té věži
za tou zdí
a chce ven

téct

tak jí ukaž jak se to tancuje
zahraj na duši jak na píšťalu
a odveď co nejdál
krysy tajných zákoutí
můry nočních můr
bloudící mezi-spánky

dny pak budou zlatohlavé
a budou mít barvu tvých očí

ozvěnou budou znít splněná přání
strhnou lavinu všeho co chybělo
a položí na práh

vyliju se z břehů

heřmánek budu

..a nebo možná až na věky rmen
.