|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
První pátek přítmí prvního podzimu
.Muž vyšel na dvorek a bez výrazu pozoroval psa, uvázaného ke stromu. Potom uvolnil řetěz a vrátil se do domu. Pes, který byl ze dřeva, zůstal bez hnutí a tiše pod stromem. Řetěz se pomalu protáhl a odplazil se mezi oblázky pryč... Metresa ve snech alchymie - Pedro Antonio Valdez Jako každé hexaletí i tohle začalo čtvrtkem. A jako vždy ulice zely prázdnotou. V očekávání. Bylo to ve vzduchu, věděli to všichni a proto nevycházeli. Kdo vyjde, bude odejit. Kdo je jednou odejit, nikdy už nevejde zpět. Dalo se to spočítat podle počtu křiklavě oranžových balónků vznášejících se nad příměstskými močály. Ty šťastnější, zelenkavé, se držely komínů, antén a satelitů. A vyvolené, průzračné, se za svitu pátého měsíce párovaly na svých balkónech a terasách. Čtvrtek už se táhl přes třetí světelné léto pomalu k přítmí prvního podzimu. Mnoho se jich nemělo dožít pátku, praskaly a rozptylovaly se jako atomové hřiby, bez ohledu na barvy, kterých bylo pořád víc a víc a mísily se s tóny. Z nejlepších spojení vznikaly kovy, velmi příjemné na dotek. Doteky se platilo za vše důležité. Některé byly bohaté, jiné prázdné. Všechny se těšily na pátek. Když nastal, spolykal všechny barvy a zvrátil světlo, čímž znehodnotil tmu. Dotyky se staly zbytečnými a balkóny i s terasami pod komíny, anténami a satelity osiřely. .
Léta Páně 2011, dne 29.10. věnováno autorem
hanele m
|
|
|
|
|
|
|
|
Z nejakeho duvodu mi tenhle kratky text asocioval Pripad pro zacinajiciho kata. Nemuzu se od toho dost dobre odpoutat, ale ono to nakonec neni na skodu. I kdyz mi totiz neni blizky zpusob vyjadreni, samotny namet a pohled na svet, ktery z textu vystupuje, me oslovuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hanele, tohle je budoucnost. Věc, která teprve přijde a přitom už byla dávno před námi. Další level.
Počítám, že v tuto chvíli nebude mít mnoho přívrženců, ale jednou to přijde. Pragmatičtí čtenáři doslova bojují s texty pod záštitou ve vícerozměrech pravé hemisféry.
Držim Ti palce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jazykem takřka vančurovským kreslíš kontury fantaskního světa, kde je vše převrácené, světlo není světlo, tma není tma a duše mají podobu balónků. V tomto případě je předmluva nezbytnou nápovědou: pes se nehnul, protože byl dřevěnej, dřevěnej a dřevěnej.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Přiznám se bez mučení, při první a druhém čtení jsem usilovně hledala v tom a za tím "něco", nějakou metaforu, zpřevrácený odraz skutečnosti, usilovně jsem se snažila vedrat do textu a odhalit to. Při třetím čtení jsem se na to vykašlala a jen jsem se nechala unášet takřka surrealistickým stylem jazyka. A tohle se mi líbilo nejvíc spolykal všechny barvy a zvrátil světlo, čímž znehodnotil tmu. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nevím, možná mi uniká smysl toho všeho, ale vnímám to jako báseň v proze, a tak si vychutnávám tok vět a přečtu ještě jednou
a na ten smysl si přijdu;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zvláštní future fixion s varovným podtextem. Oranžová je též barva dobrodružství. Z jakého důvodu si ji zvolil za symbol i jeden náš energetický gigant, si momentálně nevzpomínám. Z názvu barvy zelenkavé cítím skrytou, mírnou jízlivost. Průzračná nechť je vždy voda.
Malá, byť neobvykle pojatá věcička, co mne donutila k zamyšlení. Byť jsem ji možná zcela nepochopil ani po druhém čtení, rozhodně potěšila. Hodnocení literárního zpracování přenechám znalcům prózy.
|
|
|
|
