|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
jak rorýs když vyletí z hnízda...
. přiznáme se k hříchům a můžem odletět já v tvý kůži..... /kůže líná/ budu jiná než jsem teď a čas jak vyloupnutý kaštany omámí nás omámí a nechce přebolet... až jednou ten lesk zmizí a slupka popraská láskám neláskám vrásky naskočí nasolit do očí a napěnit u huby /bohu by libo bylo?/ omámilo nás to omámilo a není cesty zpět... .
Léta Páně 2011, dne 7.11. věnováno autorem
hanele m
|
|
|
|
|
|

|
|
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Kurzíva co z obsahu na mne mne nepůsobí v textu obzvláště vhodně.Zní mi jaksi vyzývavě strojeně, teatrálně, až neuctivě (já vím, je Tvůj text). Však nevidím vtip, co by mohl dohnat toto sdělení.Takže to vnímám jako obsahovou rozpolcenost, která pro mě jednoduše není čtivá.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Variace na téma byli jsme a nebudem... no to je věčné téma a vděčné, já to taky často omakávám :-) Text je příjemný na čtení, protože klouže hezky ve vlnách takové klasické poetiky, kterou dobře vnímáme a přijímáme. I mě se dobře četlo, proč to neříci. Trochu mě ruší kontrast mezi... jak to nazvat - dejme tomu estetikou stylu a použitím hovorových výrazů. A taky nemám rád takové ty vsuvky kurzívou, nejen zde, ale obecně... Tož tak.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
tohle se čte samo
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
U tvé básničky mi definitivně docvaklo, že je tu čas pečených kaštanů, voňavých svíček, ohmataných fotek, zasutých vzpomínek... A neptej se mě, jak jsem na to přišla. Prostě pocit.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tu báseň mám pod kůží (línou bezpochyby) omámená sliby ty řádky v písni slyším (o lásce? o muži?) než Smrtka hudbu ztiší
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
dýchlo to na mňa clivotou balád..nekrúť hlavou
a opakujem si s tebou omámilo nás to omámilo a není cesty zpět...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
moc, moc, moc fajn tvé slovní hříčky s myšlenkou
|
|
|
|