U tebe nejsou miniaturky tím, co si pod miniaturkou představuji. To nic ve zlém. Jen je to takové velké. Pro mě je miniaturka dokonale ochucená jednohubka na jedno polknutí. Tady musím kousat. Ale to jen technicky, přečtu si ji ještě jednou a pak napíšu něco k věci.
Časem na závěr je nadbytečné. Čas už tam je na začátku strofy. Tak. A možná i v první nemáš úplně ujasněné obrazy, z kterých chceš stavět. Ještě by šlo ubrat na počtu slov bez ztráty básně. Jen trochu do korzetu.

dvě básně v básni
asociuje mi to ležatou osmičku
jako moudro v nekonečnu..

Líbí; stručně, jasně, krásně.

Jednou se stanem tětivami
ve vlastních bludných kruzích,
jež prostoupíme sami zcela,
zbavíce dní se nudných...

každý z nás vdechuje vlastní život.

Ano, Hani,
je tvorba okamžtého pocitu, nápadu, emoce a je tvořivost , kdy se myšlenka, jako kus zajímavého kamene sochařsky dotváří.
Že mám rád tu "sochařinu", neznamená, že neocením i přírodní kámen.
Ocením!

Jiří, já myslím že není třeba se snažit veršovat za každou cenu - tohle ke mně přilítlo tak jak to je a přidávat tomu nějaké rýmy, svařovat a nebo provádět plastickou operaci, to neumím - píšu jak to přijde - není to nikdy záměrně vytvořené tak či onak :)
a jinak díky všem :)

Taky by se mi to líbilo, jen to zveršovat...
X$(

šumne :)

čmárání prstem na tmu se mi líbí...

ano, napsané je to tak schválně - ovšem za tu zacyklenost jako takovou já už nemůžu :)

Smutně zádumčivá...
To zacyklení v čase ve druhé sloce je úmyslné, předpokládám...