..a tak dál a dál budu předstírat
že budu žít věčně věčně snad
že květiny déšť nikdy neskloní
že zůstanou hrdě rovně stát..

(Flowers Never Bend With The Rainfall - Simon And Garfunkel)

...

takový rozdíl
skutečnosti od domyšlenek
a to nereálné opravdu
bolí         děsí
odsunuté to devátého rohu
třinácté komnaty
do nevědomí a nechtění
za barvy tak temně syté
až z toho přechází
uši         i hlasivky
sevření na skřipci
bez možnosti
a přitom jich je tolik
až berou rozum         dech
i pevnou půdu pod nohama
hroutí se doměkka a poddajnosti
a vodící struny jsou život

v ruce nůžky a podstatu
na jazyku filozofii a světlo

pořád ještě je lepší ten kříž nést